E-shop Svatováclavské dukáty 1951. Přehled kategorie.





SVATOVÁCLAVSKÉ DUKÁTY 1923-1939
( 1 produktů v prodeji.)
Medené mince Márie Terézie … a ich obeh v Uhorsku
Mincovníctvo Márie Terézie sa vyznačuje veľkou rôznorodosťou. Počas jej vlády sa produkovalo veľké množstvo rôznych typov mincí, ktoré prešli mnohými zmenami.

V tomto príspevku sa budem podrobnejšie venovať špecifickej téme, ktorou bola razba medených mincí. Tiež je dôležité vyjadriť sa k ich obehu na území dnešného Slovenska, kde bolo v posledných rokoch evidovaných niekoľko nových a nepublikovaných nálezov. Tie môžu napovedať viac o obehu týchto mincí v našich krajinách.

Razba medených mincí v habsburských krajinách patrí medzi veľmi zaujímavé javy. Ich produkcia bola vyvrcholením neúspešnej vojny s Pruskom v rokoch 1756-1763, ktorá je známa ako sliezska vojna. Habsburská monarchia v nej utrpela sériu drvivých porážok, po ktorých prišla o významnú hospodársku oblasť Sliezska. Po tomto období sa v Rakúsku spomalil hospodársky rast a nastali vážne ekonomické problémy. Z toho dôvodu bola razba drobných mincí drahá a uvažovalo sa o ich náhrade za medené mince. Najmenšie nominály boli nepraktické, lebo boli vyrábané na malých strieborných kotúčikoch, čo sťažovalo manipuláciu pri každodenných platbách. Preto boli nové medené mince oveľa väčšie a hrubšie, čo ešte zvýšilo ich dôveryhodnosť. Napriek tomu, že išlo o kreditné mince, hmotnosť medi v nich sa približovala hodnote kovu. Napríklad medený grajciar dosahoval úradnú hmotnosť až 11,38 g. Ich atraktivitu zvyšoval aj fakt, že uvedené mince boli mimoriadne prepracované aj po umeleckej stránke. Na uhorských medených minciach sa nachádzal portrét Márie Terézie. Na reverze sa nachádzala Madona s dieťaťom a nápisy boli umiestnené v krásnej barokovej kartuši. Tým sa zvýšilo aj estetické hľadisko týchto mincí. Napriek tomu, že sa prvé medené mince začali produkovať za vlády Márie Terézie v rokoch 1749-1750 vo viedenskej mincovni, ich skutočná razba sa začala až na začiatku 60-tych rokov 18. storočia. Patent o ich zavedení vyšiel síce v nemeckých a českých krajinách až 27. septembra 1760, ale s ich razbou sa začalo už v predchádzajúcom roku. S ročníkom 1759 totiž poznáme medené fenigy, ½-fenigy razené vo viedenskej mincovni, či poltury z Kremnice.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013



JAK SE DĚLÁ MINCOVNA (23) Ražba medailí ke vstupu ČR do NATO a EU
Historická spojení mincoven a panovnických rodů není náhoda.

Vladař bez ražeb peněz nemůže spravovat svoji zemi bez úředníků, natož pak bez vojska. Takové vládnutí něco stojí, a tak není divu, že historie vladařů a ražby peněz spolu úzce souvisejí. Přestože jablonecká mincovna není státní institucí o dění kolem se musí intenzívně starat, neboť kde hledat náměty pro svoji emisní činnost než v nových politických událostech, které uspořádání společnosti v porevolučních dobách, na přelomu 20. a 21. století, přineslo.

Kolo dějin se nápadně otočilo. Orientace na východ ztratila své hybné síly. Instituce a organizace, kterými se sovětský blok řídil rychle zanikly. Nově vzniklá Česká republika po 1. lednu 1993 nemohla zůstat někde uprostřed dvou bývalých světových bloků. Noví političtí vůdcové si byli vědomi, že na západ od našich hranic existují funkční demokracie, které spolupracují v novém ekonomicko-politickém smluvním celku, pod názvem „Evropská unie“. Prozíravý politik, předseda vlády Václav Klaus, dne 17. ledna 1996 podepsal žádost o přípravě vstupu ČR do EU. Bouřlivé události v bývalé Jugoslávii si žádaly rychlé řešení. Vždyť se v Evropě znovu válčilo. V krizi zmítané Rusko po rozpadu Sovětského svazu nebylo schopno zasáhnout. Severoatlantická aliance urychleně hledala spojence pro řešení krvavého konfliktu, o kterém nikdo netušil, jak skončí a kam se může dál rozšířit. Zájem o vstup do této aliance byl pro nově vzniklé demokracie v Polsku, Maďarsku a České republice nutností. Tyto tři země, dne 12. března 1999, podpisy svých ministrů zahraničních věcí v americkém Independente, se staly novými členy vojenského paktu NATO.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2015.

Hyperinflace v Zimbabwe
Listopad roku 2007 byl v Harare teplý a vlídný, pokud se počasí týká. Blížilo se léto a já si uvědomovala, že ty Vánoce budeme sami, tedy my všichni – já, má rodina a mí přátelé v Harare, bez tradiční návštěvy z domova.

Jedním z důvodů proč si nepozvat návštěvu právě toho roku, byla neutěšené zásobování Zimbabwe běžnými potravinami a věcmi denní potřeby a prudká inflace, která úspěšně ožebračovala i ten zbytek pracovní placené síly v zemi.

Osobně jsem měla slušný zahraniční plat a doufala i v radikální změny po volbách, a inflaci jsem zpočátku vnímala jen jako obtížný prvek svého pobytu, s kterým se dá plánovitě žít. Byl to omyl. S inflací se dlouhodobě, když navíc přeroste v hyperinflaci, žít nedá. Je to boj o každou rychlou směnu, okamžitý nákup a stejně nakonec skončíte u bartrového obchodu. To jsem však toho listopadu ještě netušila... A dnes na to období dokonce vzpomínám s nostalgií, hodně jsem se poučila.
V únoru 2007 oznámila Rezervní Banka Zimbabwe zavedení tzv. třetího typu zimbabwského dolaru a současně vyhlásila boj proti inflaci, která byla již v té době čtyřmístná. Mezi březnem a červnem 2007 platila striktní nařízení o cenách základních surovin (jako mouka, máslo, vejce, mléko, ale i olej, cukr a maso), což se projevilo tím, že města přestala být zásobována, neboť prodejní ceny těchto komodit byly nižší než náklady na dopravu a přepravu. Celé země začala trpět chronickým nedostatkem benzínu a nafty a vcelku pravidelně se vypínal elektrický proud v celých čtvrtích. Z krásných alejí jacarand mizely jen trošičku seschlé větve na otop a papír, prázdné plastové lahve a obaly dosáhly maximální míry dalšího použití bez pokynů k recyklaci.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2012.



Jak se dělá mincovna (10) Mincovna se slavnostně otevírá
Slavnostní otevření mincovny byl pro mě dlouhou dobu pojem naprosto abstraktní a neuměl jsem si pod ním nic konkrétního představit.

Už uběhla dlouhá doba od chvíle, kdy se něco ve firmě slavilo. Naposledy to bylo převzetí Rudého praporu generálního ředitele Jablonecké bižuterie za vynikající výsledky hospodaření v roce 1987. Organizovali to odboráři a mojí povinností tam bylo přednést aktuální informaci o stavu hospodaření s důrazem na exportní úspěchy. To už ale bylo hodně dávno a za tu dobu se všechno změnilo. Kde tedy hledat zkušenosti a inspiraci, aby historický okamžik proběhl opravdu důstojně. Tím správným místem byla ČNB.

Setkání se sekčním ředitelem sekretariátu guvernéra panem ing. Romanem Leszczynskim byl ten správný okamžik. Opravdu vzdělaný pán s vizáží a chováním anglického džentlmena, mně začal dávat rady, co by se mělo pro hladký průběh chystané události udělat. Slíbil mi, že bude informovat guvernéra Josefa Tošovského a pokusí se rovněž zajistit účast prezidenta Václava Havla. Myšlenka naprosto úžasná.
Druhým člověkem, který mě školil a zároveň dával úkoly, byl ing. Martin Švehla, ředitel tiskového odboru ČNB. Než přišel na banku, pracoval v ekonomickém zpravodajství české televize. Mediálně velmi zkušený člověk, který se v branži perfektně vyznal, a pro manažera z mincovny měl pochopení. Zároveň si uvědomil, že otevření mincovny je vítaná příležitost pro prezentaci centrální banky, které není nikdy dost. Po jednání s těmito pány jsem získal potřebné informace a začal jsem připravovat podrobný scénář, jak bude 1. červenec 1993 v mincovně probíhat.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2013.

www.Zlate-Mince.cz - Investiční zlato. Zlaté investiční mince. Zlaté investiční slitky. Stříbrné mince. Limitované ražby a medaile Pražské mincovny, České mincovny a Mincovny Kremnica, mince ČNB a NBS. ©2003-2018 Zlaté mince - Numismatika