Německá platidla po 2. sv. válce (5) Emise BBK III
„Mr. Gorbatchev, open this gate. Mr. Gorbatchev, tear down this wall!“ prohlásil před Brandenburskou branou ve svém nejslavnějším projevu k sovětskému vůdci americký prezident Ronald Reagan.
V té době zbývalo do pádu berlínské zdi necelých 29 měsíců a do sjednocení Německa tři roky. Na platidla obíhající v následujících letech se zaměříme v páté části našeho povídání.
Na přelomu 70. a 80. let představoval Sovětský svaz jednu ze dvou světových supervelmocí. Země s rozsáhlým zbrojním arzenálem a obrovským množstvím nerostných surovin však od konce 40. let čím dál tím více zaostávala za Spojenými státy a západní Evropou. Po nástupu amerického prezidenta Ronalda Reagana se tlak západu na země východního bloku dále vyhrocoval. Po odchodu Leonida Brežněva z funkce generálního tajemníka se následně začíná měnit i politická situace uvnitř samotné SSSR, v které postupně získává převahu reformní křídlo komunistické strany v čele s Michailem Gorbačovem. S jeho nástupem dochází nejen ke snahám o růst životní úrovně a zvýšení produktivity, ale také uvolnění otěží ve vztahu ke svým středo a východoevropským satelitům.
Tento posun směrem k větší liberalizaci však nereflektovalo Honeckerovo vedení v NDR, což na konci 80. let vedlo k hromadným demonstracím v Berlíně a Lipsku, které byly násilně potlačeny. Nepokoje v ulicích vyvolaly především zfalšované komunální volby z května 1989. V důsledku těchto nepokojů, ale i tlaku uvnitř SED1 byl následně v říjnu 1989 nucen Erich Honecker odejít z postu generálního sekretáře a na uvolněný post nastupuje Egon Krenz.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2013
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (11) Ústup ze slávy
Střídmá heraldika doby klasicismu předznamenává nastávající soumrak šlechty.
Ten tam je patos a sebevědomí barokních erbů. Amorálnost a dekadence se šířily salony rokokové aristokracie jako mor. Tahle šlechta opravdu neměla budoucnost a davy zběsilých páriů jí to roku 1789 daly v Paříži pocítit.
„Vaše Veličenstvo, mám nové a hrozné zprávy z Francie. Před čtyřmi dny pařížská lůza obsadila městské vězení. V celách pak povraždila všechny zde uvězněné kněze a šlechtice. Mrtvých je už víc než tisíc a tohle zabíjení bezbranných pokračuje i mimo Paříž!“ Komoří císaře Františka I. domluvil a s úklonou opustil jeho pracovnu v Hofburgu. Když pak sestupoval ze schodů, napadlo ho, že snad právě teď, v září roku 1792, skončila staletá nedotknutelnost šlechty. Kdo to zažil, anebo o tom jen slyšel, ten na tuhle zkušenost už nikdy nezapomene. „Zářijové masakry“ v Paříži, a pak po celé Francii, ukončily
společenskou dominanci šlechty, která byla po staletí samozřejmostí. Takřka ze dne na den se urozenost stala rizikem. Erb byl spíš terčem a titul pozvánkou do vězení, případně pod guillotinu. Když odezněl teror a opadla krvavá vlna hnaná zoufalstvím a zuřivostí lidu, docházelo ve Francii k pokusům o návrat k předchozím poměrům.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2016.