200 Kč Aloys Klar Nová pamětní mince ČNB
Česká národní banka vydává do oběhu celkem 22 500 kusů další dvousetkoruny, z toho 15 600 kusů ve špičkové kvalitě s leštěným polem a matovým reliéfem a 6900 kusů v běžné kvalitě.
Tentokrát je pamětní dvoustovka věnována Aloysi Klarovi.
Aloys Klar se narodil 25. dubna 1763 v Úštěku na Litoměřicku. Po studiích filosofie působil v rodném kraji jako profesor gramatiky, vedle práce učitele se věnoval také dobrovolné péči o nevidomé a jejich vzdělávání. Už v roce 1807 stál u zrodu soukromého ústavu pro výchovu a léčení slepých dětí v Praze, v roce 1832 otevřel na pražském malostranském prostranství Ústav pro zaopatřování a zaměstnání dospělých slepců, pozdější Klarův ústav. Aloys Klar zemřel v březnu 1833, v práci pro nevidomé po jeho smrti pokračovali jeho synové.
Na lícní straně mince je motiv ruky, kterou je čteno Braillovo písmo na Pichtově psacím stroji. Pod vyobrazením ruky je označení nominální hodnoty mince se zkratkou peněžní jednotky „Kč 200“. Na psacím stroji je název státu „ČESKÁ REPUBLIKA“. Ve spodní části psacího stroje je ukázka abecedy v Braillově písmu. Pod vyobrazením psacího stroje je v Braillově písmu nápis „Aloys Klar“. Minci razila Česká mincovna, její značka je vpravo od psacího stroje.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013
Úvod do grošového období (7) Technologie výroby mince a numismatická terminologie
Pro období vrcholného středověku lze mincovní výrobu shrnout takto: Drahý kov byl po příchodu do mincovny dále zpracováván dočišťováním od zbytkových příměsí z hutní výroby.
Následovalo legování, zpravidla přídavkem mědi, pro získání mincovní slitiny o zákonem předepsané ryzosti.
Takto získaná slitina byla odlévaná do tzv. barchanu – zvláštní plátěné formy smáčené vodou. Po následujícím nutném žíhání byl odlitek – tzv. cán, roztepán do podoby pásku (plechu), z něhož mincíři vystřihovali již konkrétní polotovar pro ražbu – nejčastěji kruhový, ale např. i čtverhranného tvaru (mince s tzv. čtyřrázem).
Takto získaný polotovar, nazývaný dobovou terminologií střížkem, byl podroben dalším technologickým operacím, klopování a kvečování, jejichž účelem bylo otupení otřepů po obvodu a vyrovnání stříháním pokrouceného střížku. Po následném žíhání byla ještě zařazena operace bělení, kdy byly výrobní polotovary zbavovány okují vzniklých během žíhání, očištěny od nežádoucích nečistot a chemickou cestou byla vytvořena tenká povrchová vrstva jakostnějšího kovu.
Završením náročného technologického procesu výroby mince byla ražba. Dříve než k ní mohli přistoupit, bylo nutné, aby zvláštní, často nezávislá dílna zhotovila mincovní razidla.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011
