NÁMĚTOVÁ NOTAFILIE (6) Hudební skladatelé na bankovkách
V minulé části byly popsané známky, o jejichž účelu vypovídaly na nich uvedené legendy, např. Abonnement či Speise Mark nebo oběd v předplacení, někdy doprovázené vyobrazeným talířem s pokrmem.
Vedle spisovatelů se na bankovkách lze hojně setkat i s umělci z dalších uměleckých oborů. Mezi nejvíce vyobrazované patří především hudební skladatelé. Na jejich bankovky a životní osudy se zaměříme právě v tomto díle našeho seriálu.
Amadeus Mozart
Wolfgang Amadeus Mozart se narodil 27. ledna 1756 v rakouském Salcburku. Otec Leopold, který byl vynikající muzikant, si všiml hudebního nadání svých dětí, a proto byl už od útlého mládí připravován na na dráhu profesionálního hudebníka. Mladý Wolfgang spolu se svou sestrou Anne Marie zanedlouho vystupovali v předních evropských metropolích, kde byly před bohatým publikem představovány jako zázračné děti s nevídaným hudebním talentem a už jako šestiletý chlapec vystoupil u císařského dvora, kam byl pozván císařovnou Marií Terezií. Vedle hry na klavír vynikal i hrou na violoncello, housle a varhany a díky častému cestování si záhy osvojil hned několik cizích jazyků. Ve společnosti byl Mozart znám jako svého typu extravagantní a výstřední člověk se zvláštní povahou, což mu přinášelo sympatie především v dámské společnosti.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2017.
42 KREJCAR Z ROKU 1623 Kiprová mince císaře Ferdinanda II.
Celá doba vlády Ferdinanda II. (1619-1637) byla poznamenána událostmi třicetileté války a to se samozřejmě odrazilo i v intenzivní mincovní produkci.
Ražby císaře Ferdinanda II. proto jsou a pravděpodobně ještě dlouhou dobu budou zdrojem nových poznatků, zejména v oblasti typologie habsburských ražeb první poloviny 17. století.
Po porážce Českých stavů v roce 1620 došlo v zemích Koruny české k výrazným politickým a společenským změnám. Konfiskace majetku tehdy postihla jak šlechtu, tak měšťany, prostě všechny, kdož podpořili stavovské povstání a krále Fridricha Falckého.1 Hlavním úkolem konfiskací bylo upevnění císařské moci za pomoci katolické šlechty a především naplnění státní pokladny trpící neustálým nedostatkem peněz. Počátkem roku 1622 vzniklo v Čechách patnáctičlenné mincovní konsorcium (mincovní rada).2 Díky půjčce šest miliónů zlatých udělil císař Ferdinand II. tomuto konsorciu výhradní právo razit mince v zemích Koruny české a Dolních Rakousech. K tomu získalo konsorcium výhradní právo na nákup veškerého stříbra a právo na výkup všech kvalitních stříbrných mincí, nacházejících se na území výše zmíněných zemí, za předem stanovené ceny. Podmínky smlouvy s císařem byly výhodné hlavně pro mincovní konsorcium. Zpočátku byl hlavní zisk konsorcia tvořen z rozdílu mezi nákupní cenou surového stříbra a hodnotou vyražených mincí.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2017.
