Jungfraujoch 100 let od zahájení provozu unikátní železnice
Nejvýše položenou evropskou železniční stanici Jungfraujoch, která leží ve stejnojmenném alpském sedle ve Švýcarsku, připomíná stříbrný pamětní medailon Pražské mincovny.
Předlohu pro obě strany ztvárnil výtvarník Luboš Charvát.
Alpská vlaková stanice Jungf raujoch je ve světě železnic skutečnou raritou. Nachází se totiž v nadmořské v ýšce 3454 m, přičemž převýšení vůči v ýchozí stanici v Interlakenu
činí obdivuhodných 2887 metrů. Celá železniční trasa, která měří 30 kilometrů, byla zprovozněna 1. srpna 1912.
Pražská mincovna zpracování grafického návrhu pamětního medailonu ke stému výročí zahájení
provozu na Jungfraujoch zadala výtvarníku Luboši Charvátovi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2013
Dobrodružství poznání První medaile Cypriána Karáska ze Lvovic
Medailérství je specifický výtvarný obor nejen po formální stránce.
Také obsah klade na umělce činné v téhle specializaci zvláštní nároky. Většinou se s tím setkají už v soutěžích na pamětní mince. Jsou zde znenadání přinuceni seznámit se s historickým pozadím vypsaného soutěžního tématu, o kterém do té doby často nevěděli nic. Pokud by do dobových reálií nepronikli, ukázalo by se to na výsledku. Ražbu totiž dostanou do rukou nejen lidé stejně nepoučení, ale také odborníci a ti bývají přísnými kritiky.
Vytvořit medaili s Karlem IV., T. G. Masarykem, anebo třeba s budovou Národního divadla, je obtížné vzhledem k množství dosavadních realizací na stejné téma. V takovém případě musí autor hledat nějaký neobvyklý nový přístup, ať už formální nebo obsahový, anebo rezignovat a přidržet se osvědčeného. Opačná situace nastane, když je umělec konfrontován s tématem málo nebo zcela neznámým. Ocitá se tak v situaci, které horolezci říkají prvovýstup. Jak už přirovnání naznačuje, je to situace zajímavá a případně dramatická. Měl jsem nedávno takovou možnost, když mě Pražská mincovna vyzvala k práci na portrétní oboustranné medaili věnované Cypriánu Karáskovi ze Lvovic (1514–1574). Přiznávám, že jsem do té doby o tomto českém renesančním hvězdáři, kterého například oceňoval i Tycho Brahe, nikdy neslyšel. Což byla samozřejmě moje chyba, kterou ale se mnou sdílí, jak se obávám, většina mých krajanů. Zase jednou jde o případ, kdy významná česká osobnost je víc známa a oceňována za hranicemi, než doma. Zároveň jsem si uvědomil, že mám udělat nejspíš jeho vůbec první medaili, pokud ovšem už v Německu nějakou nemají. To všechno dohromady představovalo dostatečně silnou motivaci.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.