Zbyněk Fojtů Mistři české numizmatiky
Akademický sochař Zbyněk Fojtů patří k mladší generaci českých medailérů. Od roku 1992 působí jako pedagog na Střední umělecké škole Václava Hollara v Praze.
Návrhům pamětních mincí a medailí se začal věnovat v roce 2002, kdy ho uchvátila technologie nízkého reliéfu.
Přestože jako medailér působí Zbyněk Fojtů relativně krátkou dobu, jeho úspěchy jsou velmi výrazné a početné. Chlubit se může hlavně mnoha oceněními v soutěžích vyhlášených Českou národní bankou. Téměř dvacítka jeho návrhů od různých zadavatelů se už dočkala realizace. Patří mezi ně například cyklus Korunovace českých králů, pamětní medaile k šestistému padesátému výročí položení základního kamene Karlova mostu a řada dalších skvostů ze zlata i stříbra. Zbyněk Fojtů se narodil ve Slavičíně, až do svých pětadvaceti let bydlel ve Valašských Kloboukách. S manželkou a dvěma dcerami nyní žije v Černošicích nedaleko Prahy.
Pocházíte z Valašska, žijete v Praze. Nebývá vám občas smutno po rodném kraji?
Hlavně dříve bývalo. Postupem času už jsem si zvykl, když ale přijedu na Moravu, hlavně na Valašsko, tak to srdce tam pořád je a vzpomínky jsou silné. Vracím se tam velice rád, nicméně podaří se mi to tak jednou, dvakrát do roka.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2011
Michal Vitanovský čerpá inspiraci z historie
Michal Vitanovský patří k nejvýznamnějším a zároveň k nejvytíženějším autorům
českých pamětních medailí a mincí.
Michal Vitanovský patří k nejvýznamnějším a zároveň k nejvytíženějším autorům
českých pamětních medailí a mincí. Jenom ražených realizací má na svém kontě více
než sto. Spolu se sedmi stovkami litých artefaktů tak vytvořil dílo obdivuhodného
rozsahu. Od devadesátých let se zabývá také tvorbou insignií. Je autorem nejvyššího
českého státního vyznamenání Řádu bílého lva. Až do roku 2004 pravidelně vystavoval
na přehlídkách mezinárodní federace medailérů (FIDEM). Michal Vitanovský je nejen
významný sochař a medailér, ale také autor odborných textů, polemik a esejí. Založil
občasník AUM (časopis Asociace umělců medailérů), který několik let ve vlastní režii
vydával a do něhož přispíval vtipnými postřehy.
Jste autorem nejvýznamnějšího českého státního vyznamenání, Řádu bílého lva. Předpokládám,
že při jeho návrhu jste byl svázán přísnými parametry, do nichž jste se musel vejít…
Je to tak. Jedná se o poměrně konzervativní disciplínu. Když dostanu například zadání na medaili k výročí pana toho a toho, řeknou, že na jedné straně má být portrét, ale revers většinou zůstává plně na autorovi. U řádů je naproti tomu přesně definováno, co bude obsahovat, což trochu svobodnějšího ducha děsně dráždí. Třeba takový Jirka Harcuba se nerad nechává svazovat, a když jsme absolvovali soutěž, tak mu vadilo, že jsou ty věci rozepsané přesně na milimetry.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2011
