PAMÁTKY NA BANKOVKÁCH (4)
Hrobka krále Kýrose II. Velikého
V tomto dílu seriálu „Památky na bankovkách“ se podíváme na íránskou bankovku 50 rials s motivem hrobky velkého krále Kýra II. Velikého na reversu. Hrobka se nachází v bývalém hlavním městě starověké perské říše Pasargada. Dnes se ruiny tohoto města nachází v Íránské provincii Fárs.
Tuto hrobku hned dvakrát ve starověku navštívil a popsal Aristobúlos z Kassandreie na přání Alexandra Velikého při tažení na východ, který krále Kýra obdivoval. Podle Aristobúlova popisu se jednalo o obdélníkovou hrobku s masivní základnou z kvádrů, která se nacházela uprostřed zahrady, z níž se vcházelo úzkým vchodem do pohřební komor y. Uvnitř hrobky se měl nacházet zlatý sarkofág, stůl se sklenicemi, královské vzácné šaty a truhlice se šperky a drahými kameny. Vnitřní výzdobu tvořil nápis v perštině: „Ó, člověče, já jsem Kýros, jenž založil panství Peršanů, král Asie! Nezáviď mi tento pomník!“ V současné době je hrobka krále Kýra II.Velikého nejlépe z dochovaných památek achaimenovské epochy
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2018.
120 let korunové mince Jakou korunou se u nás platilo
Na letošní rok připadá zajímavé numismatické jubileum. Uplyne totiž přesně sto dvacet let, od doby, kdy se naší měnovou jednotkou poprvé stala koruna.
S různými přívlastky (koruna česká, československá) platili touto jednotkou občané českého území od roku 1892. Vzhledem k situaci v eurozóně to vypadá, že se v nejbližší době nic moc nezmění. Jak dlouho ale bude platit koruna dál, to říct neumíme, ale můžeme se ohlédnout za její historií.
Pokud chceme historii koruny zmapovat pečlivě, musíme jít ještě dál, před rok 1892, kdy došlo k významné měnové reformě. Císař František Josef I. sáhnul k měnové reformě naposledy v roce 1857. Zlatníková měna byla zaběhlá a zdánlivě všem vyhovovala. Jenže koncem sedmdesátých let se ukázal jeden vážný problém. Protože rakouská měna byla založena na krytí oběživa stříbrem, projevil se ve státní ekonomice jeden závažný problém. A tím byl měnící se poměr ceny zlata vůči stříbru. Ze stříbrných zlatníků, které sloužívaly jako kurantní platidla plně kryjící svou nominální hodnotu cenou obsaženého stříbra, se de facto staly kreditní mince. A tak se stalo, že zlatník ražený v roce 1892 (který měl teoreticky mít hodnotu 100 krejcarů) obsahoval v přepočtu na výkupní cenu drahého kovu pouze 63, 33 krejcaru. Svou nominální hodnotu kryly pouze zlaté mince tohoto systému. Stát potřeboval, kvůli zahraničnímu obchodu i vyváženosti vlastní ekonomiky, přejít ke stálejší komoditě, která by měnu kryla. Tou bylo přirozeně zlato.
Běžného občana se měnová reforma prakticky nedotkla. Jednalo se o makroekonomickou záležitost. Ceny, výplaty a podobně zůstaly na stejné úrovni, občan si musel jen zvykat na odlišné počítání. Jeden zlatý platil nově dvě koruny a krejcar dva haléře.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013.
