HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (18) Rok 1918 – konec jedné epochy
Zdálo se, že se ten rok stane historickým především jako milník značící konec nebývalého vraždění, později nazvaného I. světová válka.
Rok 1918 ale také znamenal konec habsburské monarchie. Ve středoevropském prostoru vznikla, kromě Československa, řada nových států. Jako vždy v podobných situacích, se převratné změny promítaly do všech projevů života nových společenstev. Proměňovaly se politické a hospodářské systémy, což jako vždy postupně reflektovala také kultura. V mnoha jejích oborech by se dal vysledovat společný jmenovatel – nacionalizmus. Heraldika nebyla výjimkou.
„Tak dělej Tondo, přitlač!“ Muž na žebříku se snažil páčidlem odtrhnout plechový štít označující úřední budovu, ale zatím bez úspěchu. Ze skupiny, která ho zdola povzbuzovala, se ozývaly obvyklé rady. Nakonec se mu to podařilo a štít padal na chodník. Davem proběhl jásot a někdo vykřikl: „Sláva, další vorlíček ulít! A deme na ty vostatní! Ať to vodsejpá!“ Pražské ulice, poseté 28. října 1918 strhanými emblémy s habsburským orlem, bylo možné vykládat jako spontánní, symbolické účtování s nepopulární monarchií. Aktérem byl lid, ať
už si tento neurčitý společenský pojem vyložíme jakkoli.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2017.
Ze světa kovových známek (18) Kovová vojenská platidla a známky
Vojska ať občanská či profesionální vždy provázely peníze.
Čas od času byla vojenská pokladna nucena uchýlit se s výplatou žoldu nebo při nákupech proviantu od obchodníků z rozličných příčin k provizoriu a vydat vlastní kreditní platidla. Ve vojenském prostředí rovněž vznikaly specifické platební prostředky, jež byly ušité na míru prostředí, v němž vznikly a obíhaly. Nejvíce ražeb spojených s armádou bylo vydáno v militantním Německu, zejména v době Viléma II. a za II. světové války. Řada z nich nemá patrně jinde obdoby.
O měděných denárech Septimia Severa (193-211) se traduje, že byly ražené pro římská vojska táhnoucí do pole proti barbarům, a to z prozaických důvodů. Když padla vojenská pokladna s mědí do rukou barbarů, nedošlo pro stát k velké újmě. Na konci vojenské kampaně byly denáry z obecného kovu navrátivším se legionářům vyměněny za stříbrné.
RIC1 žádné měděné denáry přímo nezmiňuje, uvádí jen postříbřené denáry ze závěru vlády Septimia Severa z roku 209. Ve skutečnosti to tedy byly suberátní mince, některé snad i dobové padělky2 (obr. 1).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.
