NÁMĚTOVÁ NOTAFILIE (4) Spisovatelé na bankovkách
Mezi vděčné motivy papírových platidel patří především umělci.
Vedle proslulých malířů a hudebních skladatelů se pak po nejvíce setkáváme i se spisovateli. Někteří z nich, jako na příklad James Joyce, jsou u nás takřka neznámí, naopak jiní jako Johann Wolfgang Goethe dosáhli světového ohlasu daleko za hranicemi své země.
Hans Christian Andersen
Dánský spisovatel Hans Christian Andersen se narodil 2. dubna 1805 v Odense na ostrově Fyn. Pocházel z chudých poměrů a prakticky až do svých čtyřiceti let byl závislý na podpoře mecenášů. Otec, který se živil jako krejčí, mu zemřel v 11 letech a mladý Hans musel zanechat studia a nastoupit do továrny. Ve 14 letech přesídlil do Kodaně, kde se živil coby loutkoherec a zpěvák. Zde se později seznámil s ředitelem divadla Jonasem Collinem, který ho poslal na studia a zajistil mu stipendium krále Frederika Vi. Na gymnáziu ve Slagelse, odkud později přešel na školu v Helsingoru, kde zůstal až do roku 1827. Ve škole Andersen patřil spíše k podprůměrným žákům a později na tuto dobu vzpomínal jako na nejčernější a nejtrpčí roky svého života. Už před nástupem do školy byl vášnivým milovníkem literatury a znal nazpaměť i celé Shakespearovy hry. Později psal romány, básně, divadelní hry a především pohádky. Svou první knihu s názvem Duch v Palnatakově hrobě vydal už v roce 1821, nesetkala se však s velkým úspěchem a ne lépe na tom byly i další jeho knihy.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2017.
Maundy Money Příběh královského daru
Drobné stříbrné mince představující tisíciletí anglické tradice a hodnot.
Z rukou krále je obdrželi chudí roku 1210 v Knaresborough a stejně je dostávají vybraní příjemci i dnes. Obyčejné oběhové mince i speciální ražby se s hrdostí dědily z generace na generaci, ale byly i prodávány v dobách nouze. Své kouzlo si zachovaly dodnes, vždyť je ve svých rukou měl sám panovník.
Royal Maundy: dárky pro chudé
Život ve středověké Anglii se nesl ve znamení četných společenských a náboženských rituálů. Jedním z nich byl i maundy. Jméno dostal z latinského „mandatum“- příkaz. Podle Bible jím Ježíš při poslední večeři vyzýval apoštoly aby se milovali navzájem. Podle jiné verze souvisel název se saským mand - košík, ve kterém se předávaly dary. Původně se ceremoniál konal vícekrát do roka, od vlády Eduarda I. pak pouze jednou, zpravidla okolo Maundy Thursday, Zeleného čtvrtku. Maundy probíhaly většinou uvnitř paláce nebo královské rezidence. Chudí byli uvedeni do největší z místností a za přítomnosti dvořanů usazeni k dlouhým stolům, kde jim král nebo jeho potomci, pro které byla účast součástí politického a náboženského vzdělání, podle tradice umývali nohy. Král tak službou chudým dokazoval svoji velikost a autoritu. V pozdějších dobách byli přítomni vybraní šlechtici případně papežský legát. Po vzoru panovníka měla své maundy i šlechta.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.
