Záhadné grešle Karla VI.
Mince z let 1718 a 1719 se značkou M–B
Značka složená z písmen M a B je v numismatické literatuře spojována s ražbami grešlí ve slezské mincovně v Břehu. Používala se v době v době, kdy Slezsko stále ještě bylo součástí zemí Koruny české. Své mince včetně grešlí v Břehu v průběhu čtyř desetiletí postupně razili tři habsburští panovníci, kteří nejenže dosedli na císařský trůn, ale současně ve výčtu jejich titulů nechyběl titul Bohemiae Rex – český král. Byli to Leopold I. a jeho synové Josef I. a Karel VI.
Pokusme se na úvod nejprve alespoň stručně zrekapitulovat základní informace o mincovně v Břehu (Brzeg, Brieg). Tato slezská mincovna zřízená v LehnickoBřežském knížectví razila na přelomu 13. a 14. století dvoustranné stříbrné mince nazý vané kvartníky. Později, ve druhé polovině 14. století a počátkem 15. století se v Břehu razily knížecí haléře. Potom se mincovna na delší čas odmlčela. Ražba v Břehu byla obnovena až v první čtvrtině 17. století. Bylo to poté, co kníže Jan Kristián zvaný Břežský (1621-1639) začal razit vlastní minci. Jednou z mincoven, kterou k tomuto účelu v yužíval, byla obnovená mincovna v Břehu. Po třech letech intenzivní ražby však byla mincovna spolu s ostatními téměř na třicet let uzavřena.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2015.
Mincovnictví Přemysla I. Otakara
Období vlády Přemysla I. Otakara (1192–1193, 1197–1230) spadá do doby všeobecné hospodářské a politické transformace Evropy.
Období vlády Přemysla I. Otakara (1192–1193, 1197–1230) spadá do doby všeobecné hospodářské a politické transformace Evropy, jíž poslední Přemyslovci dokázali využít jak ke konsolidaci vnitřních poměrů v zemi, tak k upevnění a postupnému rozšiřování moci na mezinárodním poli.
Důležitou součástí hospodářské transformace 13. století byla vnější kolonizace založená na zákupním (emfyteutickém) právu. S jeho uplatňováním se v českých zemích začala ve stále větší míře prosazovat peněžní forma směny a feudální renty, jež nejen v nově zakládaných městech, ale i na venkově vedla k postupné všeobecné monetizaci společnosti. Stará hradská soustava začala být nahrazována sítí královských a poddanských měst, tržních osad, nových hradů a klášterů. Zde všude bylo zapotřebí kvalitní mince, jež by podpořila hospodářský růst země.
Možnosti mincovní produkce Přemysla I. však byly dlouho omezené. I když se kvalita Přemyslových denárů proti předchozím emisím na konci 12. století patrně mírně zlepšila, lze říci, že po celé první dvacetiletí 13. století ražba mincí stagnovala. Byl to zejména nedostatek surovinových zdrojů a zřejmě i relativně malá poptávka po minci v domácím prostředí, jež českému panovníkovi bránily v razantní proměně měnových poměrů. K výraznějším
změnám mohlo dojít teprve od druhé poloviny třicátých let v souvislosti s odkrytím rozsáhlých ložisek stříbrné rudy na Vysočině. Handicapem byla i vnitrokontinentální poloha
českých zemí chráněných pohraničními horami a výrazná dominance podunajské cesty, která na sebe strhla podstatnou část obchodního provozu mezi západní a jihovýchodní Evropou. Jedinou významnou komunikační spojnici Čech se zahraničím představovala řeka Labe.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
