Edvard Beneš Poznámky k fenoménu oficiálního portrétu
Termín oficiální portrét dnes vzbuzuje buď nezájem nebo rovnou odpor.
Umělci na něj obvykle reagují smíchem, rozpaky, nebo bryskním odmítnutím. Pokud nechceme docházet k závěrům pomocí nějaké té rychlé a snadné cesty, pak bude užitečné napřed stručně rekapitulovat.
Oficiální portrét sice není starý jako umění samo, na jeskynních malbách ho neuvidíme, ale i tak jde o výtvarnou disciplinu s úctyhodným stářím. Ve stylizované formě ho najdeme v dílech velkých kulturách Mezopotámie a Egypta, v realistické podobě pak v pozdním antickém Římu. Odtud už pokračuje víceméně souvislá linie až do dneška.
Na zpodobeních faraónů a císařů pracovali tehdejší umělci podle podmínek, které se dodnes v zásadě nezměnily. Model si měl být podobný, ale to nebylo hlavní a jediné kritérium úspěchu. Přílišný realizmus mohl být naopak na škodu, jestliže výsledek evokoval u diváka jiné pocity než obdiv, úctu, případně i posvátnou hrůzu. Pravda, výjimky byli už tehdy. Faraón Achnaton údajně u svých portrétistů trval na realizmu a jeho portréty proto mají individuální, disharmonické rysy. Jinak ale naprostá většina panovníků trvala na takovém portrétu, který by upevňoval jejich autoritu u poddaných a tomu bylo vše podřízeno. Panovnický portrét, na kterém bychom zaznamenali lidské slabosti jeho modelu, to je protimluv.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2012
Podceňovaná mince L evantský tolar Marie Terezie
Tolar Marie Terezie s ročníkem 1780 je jednou z nejrozšířenějších (ne-li vůbec nejrozšířenější) stříbrnou mincí na světě.
Literatura má často tendenci význam této mince bagatelizovat. Většinou ji odbude jen zmínkou, že se jedná o běžnou minci, která se dodnes razí jako suvenýr. Pokud se ale zajímáte o detaily, může být její sběratelský přínos daleko větší, než se na první pohled může zdát.
Levantský tolar je rekordmanem v mnoha ohledech. Ať už se jedná o dobu, kdy se touto mincí dalo platit - mince byla v některých oblastech přijímána až do začátku 20. století – tak územím, na němž platila. Levantský tolar byl ražen jako obchodní mince pro styk s se středním východem. Pojem Levanta se tradičně používá pro celou oblast Východního Středomoří, ale jako geografický termín může být použit pro rozsáhlou oblast území na východním pobřeží Středozemního moře, ohraničenou pohořím Taurus na severu, na jihu Arabskou pouští, na západě Středomořským pobřežím, zatímco na východě se rozkládá až k pohoří Zagros. Ale význam tohoto tolaru hranice tohoto území daleko přesahoval.
Neuvěřitelné je i množství vyražených kusů. Bez ohledy na varianty některé zdroje uvádějí přes 320 jiné až 800 milionů vyražených mincí. Nižší odhad představuje něco přes 9 tun zmincovaného stříbra! Když tedy nad mincí z roku 1780 nemávneme rukou a zkusíme každou jednotlivou prostudovat, můžeme se dostat k zajímavým příběhům...
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011
