Třídění malých grošů Historie problematiky
Malé groše již v minulosti vedly některé badatele k pokusům o jejich systematické řazení
a ke snaze o vytvoření stále dokonalejšího a úplnějšího monotématického přehledu těchto
mincí.
Ohlédneme-li se zpět, zjistíme, že tyto pokusy o soupis typů a variant malých grošů
se v domácím českém prostředí periodicky opakují přibližně ve třicetiletém cyklu. Autoři,
kteří se již v minulosti zabývali určením a popsáním typů a variant malých grošů, vycházeli ve svých pracích z různých pohledů na tyto mince. Jejich úsilí bylo zaměřeno na hledání metodiky třídění malých grošů a pokusy o jejich systematické rozdělení.
Je zajímavé, že první pokus o systematické roztřídění malých grošů neodstartoval v Čechách. Jako první se na pomyslné startovní čáře objevil numismatik Viktor Hohlfeld se studií Böhmische Weiss und Maley Groschen, která začala na pokračování vycházet od roku 1879 ve Vídni v Nentwichově časopise Numismatische Blätter. Tento časopis po roce 1880 zanikl a tak práce zůstala nedokončena. Viktor Hohlfeld tak stačil zveřejnit celkem 94 typy a varianty malých grošů z první čtvrtiny Rudolfovy vlády, tzn. z období 1577–1585. Prvním českým příspěvkem, kde dochází k podrobnému popisu typů a variant je článek Viktora Katze, otištěný ve Věstníku Numismatické společnosti česko-slovenské (ročník III, č. 2, pořadné čís. 6, vydané v Praze, v prosinci 1921). Vzpomínám, že mnozí sběratelé českých minci kopii dvojstránky s Katzovými tabulkami malých grošů nosili neustále při sobě jako vzácnou a praktickou pomůcku ještě mnoho let po vydání Janovského kartotéky. Hubert Janovský, voják z povolání a český numismatik se celý život věnoval českým vládním mincím doby tolarové. V roce 1933 vydal společně s Josefem Dobrým Seznam českých vládních mincí, který se stal základním kamenem jeho celoživotního díla České vládní mince – kartotéka novověku 1526–1856 vydaného Numismatickou společností československou v Praze roku 1948.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (9)
Osobní prezentace ve společnosti privilegovaných
Začátek novověku mimo jiné rozšířil pole působnosti řezačů želez. Jejich úkolem už nebyla jen razidla pro mince. Nové objednávky zněly na medaile a také na početní peníze, známky a žetony. Tohle zboží ale nebylo pro každého. Jen jedna část společnosti, ta bohatá a vlivná, začala své postavení uplatňovat novým, vizuálně atraktivním způsobem, v kovu vyraženým jménem a erbem.
Z příšeří kouta jedné chodby pražského Hradu, vedoucí k ložnici císaře Rudolfa, se ozývaly dva tlumené hlasy. „Nemělo by to být těžké, on Rožmberkovi nedůvěřuje. Teď stačí jen pár dobře vybraných drobností a Voka už nic nezachrání.“ Druhý hlas se skepticky zeptal: „Jaké drobnosti máte na mysli?“ Pr vní se zasmál: „Může to být úplná hloupost. Podívejte se, tohle je třeba rožmberský početní peníz. Je na něm napsáno na jedné straně – PETR VOK Z ROŽMBERKA VLADAŘ. Když císaři ukážete jen tohle, ale už ne druhou stranu, na které je pokračování – DOMU ROŽMBERSKÉHO – tak postoupíme o krok dál. Jen musí být ten správný čas. Až našeho pána zase přepadnou jeho démoni a bude ve všech koutech vidět zradu."
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2018.
ZLATÉ MINCE .CZ