Bedřich Smetana (2. března 1824 - 12. května 1884) – geniální český hudební skladatel. Autor cyklu symfonických básní Má vlast, opery Libuše a dalších děl, patřících mezi české národní klenoty.

Bedřich Smetana se narodil v rodině zámeckého sládka Františka Smetany v Litomyšli, jako jeho jedenácté dítě a zároveň první syn. Poměrně zámožný otec byl milovníkem hudby a syna už ve čtyřech letech nechal učit hrát na housle, později na klavír. Malý, ale zároveň neobyčejně talentovaný Smetana, tak poprvé veřejně vystoupil už v šesti letech. Na akademii filozofů v Litomyšli okouzlil publikum předehrou k Aubertově opeře Němá z Portici.

Ve škole, s výjimkou první třídy, ke vzorným žákům nepatřil. Situace se zhoršila poté, kdy se rodina přestěhovala do Jindřichova Hradce. Po ukončení základní školy studoval v Jihlavě, Havlíčkově Brodě a v Plzni. Už v době gymnazijních studií Smetana složil dvě polky: Louisinu a Jiřinkovou. Přesto si uvědomoval, že jeho znalosti kompozice nejsou dokonalé, a proto odjel do Prahy, kde se tři roky učil pod vedením slepého hudebního profesora Josefa Proksche.

Otcova ekonomická situace se zhoršovala a nemohl si už dovolit udržovat syna na studiích. Proto si Bedřich přivydělával jako učitel hudby v rodině hraběte Leopolda Thuna. V té době komponoval hlavně instrumentální skladby, jeho snem bylo stát se slavným klavíristou (klavírní cyklus Bagately a Impromptus, 1844). V roce 1847 podnikl koncertní turné, které však skončilo neúspěchem.

Smetana toužil pomoci probouzejícímu se národu v hledání jeho identity, patřil ke generaci umělců Národního divadla.

Na podzim revolučního roku 1848 založil v Praze hudební ústav a příští rok se oženil. Jeho rodinné štěstí ale netrvalo dlouho: tři z jeho dcer postupně zemřely. Nejvíce Smetanu zasáhla smrt hudebně talentované Bedřišky, na jejíž památku složil klavírní Trio G moll.

V roce 1856 odjel do švédského Göteborgu. Při cestě navštívil svého dlouholetého přítele Ference Liszta. Ten jej inspiroval k napsání symfonických básní Richard III. (1858), Valdštýnův tábor (1859) a Hakon Jarl (1861). Do Prahy se Smetana vrací v roce 1861. Zatímco v zahraničí už získal značný ohlas, na domácí scéně se teprve musel prosadit. K uznání mu dopomohla jeho první opera Braniboři v Čechách, která po uměle vyvolaných odkladech zazněla až v roce 1866. O necelý půlrok později Smetana operou Prodaná nevěsta přesvědčil o svém talentu i většinu těch, kteří o něm dosud pochybovali. Úspěch mu otevřel brány do Prozatímního divadla, kde se stal dirigentem.

V roce 1868 představil svoji třetí operu Dalibor a začal pracovat na Libuši, kterou bylo později slavnostně otevřeno Národní divadlo. O šest let později měla premiéru komická opera Dvě vdovy. Bohužel krátce potom Smetanu potkala další tragédie: tehdy již známý skladatel přišel o sluch. Přesto začíná pracovat na monumentálním cyklu symfonických básní Má vlast. V roce 1875 odešel do ústraní ke své dceři, kde dále komponoval (opery Hubička, Tajemství, Čertova stěna, instrumentální skladby České tance a další).

V té době už bojoval s dotírající těžkou nemocí, která jej dovedla až do pražského ústavu pro choromyslné, kde 12. května 1884 zemřel. Podle posledních výzkumů je pravděpodobné, že jeho nemoc byla způsobena vleklým zánětem, v důsledku úrazu z dětství.