Mince Rudolfa II. v Uhorsku
Po nástupe Habsburgovcov na trón sa začala nová etapa v mincovníctve Uhorska. Do popredia sa
dostali podobne ako v mnohých iných krajinách Európy nové typy mincí – toliare, podľa ktorých sa pomenovalo celé jedno obdobie mincovníctva.
Rudolf II. po svojom nástupe na uhorský trón v roku 1576 nadviazal na razbu mincí svojich predchodcov. V Uhorsku sa počas jeho vlády produkovali takmer všetky druhy strieborných a zlatých mincí.
Dukáty
Medzi významné nominály patrili zlaté mince nazývané dukáty. Ikonograficky nadviazali na razby predchádzajúcich panovníkov. Na ich averze sa nachádza Madona s dieťaťom a na reverze je umiestnená stojaca postava svätého Ladislava (obr. 1). K zásadným zmenám v ikonografii dukátov došlo až v roku 1598, kedy sa v opise vypustilo meno sv. Ladislava (S LADISLAVS REX) a nahradilo sa menom panovníka. Svätého Ladislava potom pripomínala okrem postavy už len skratka S-L (SANCTUS LADISLAUS) alebo L-S, ktorá bola umiestnená po stranách stojaceho svätca. Je zaujímavé, že k tejto zmene došlo len v sedmohradských mincovniach Baia Mare (Nagybánya, Neustadt) a v Kluži (Kolozsvár, Klausenburg, Cluj-Napoca). Cieľom uvedenej reformy bolo vytlačenie obrazu sv. Ladislava ako jedného z najdôležitejších uhorských svätcov z mincovníctva. Takéto zmeny dokladajú habsburské snahy o unifikáciu mincovníctva vo všetkých krajinách patriacich pod ich nadvládu. Najďalej táto reforma zašla v Klužskej mincovni, kde sa v roku 1598 a v rokoch 1604–1605 razili mince výlučne podľa rakúskych vzorov. Radikálne zmeny sa ale nepodarilo doviesť do praxe všade. Svedčí o tom fakt, že v najvýznamnejšej uhorskej mincovni v Kremnici pokračovala razba dukátov naďalej v nezmenenej podobe. K malej zmene tu došlo len okolo roku 1604, kedy na averze pribudli dve ruže po oboch stranách Madony s dieťaťom. Razba dukátov v Uhorsku čo do počtu ročne vyrazených exemplárov nevykazovala stabilitu. Napriek tomu, že presný počet vyprodukovaných mincí máme zdokumentovaný len v niektorých rokoch vlády Rudolfa II., môžeme usúdiť, že ročná produkcia kolísala od 36 000 do 109 000 dukátov. Kolísajúcu tendenciu výroby môžeme badať aj pri ostatných nomináloch.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
Platidla v době převratu
Čím jsme (ne)platili před čtvrtstoletím
Pro první část názvu tohoto příspěvku jsme si vypůjčili pojem, kterým používal po roce 1919 předchůdce naší centrální banky, Bankovní úřad ministerstva financí, pro bankovky a mince platné od okamžiku vyhlášení samostatného československého státu v říjnu 1918 do vydání definitivních československých platidel v průběhu roku 1919. V tomto případě tím rozumíme bankovky a mince, platné bezprostředně před a po událostech 17. listopadu 1989, které znamenaly nejen převratné společenské změny, ale předznamenaly i změny v hotovostním peněžním oběhu. U příležitosti 25. výročí událostí následujících několik týdnů po 17. listopadu 1989, tzv. sametové revoluci, si připomeneme tehdejší platidla a bezprostředně následující změny v jejich oběhu.
Soustava mincí byla stabilizovaná, i když jednotlivé mince pocházely ze čtyř různých emisí 50.–70. let, a byla proto technicky i výtvarně nejednotná. Pro dnešního, ale i tehdejšího uživatele mincí je nepochybně zajímavý fakt, že nejnižší platnou hodnotou byly hliníkové (jedno) haléře, poslední pozůstatek emise mincí, připravených pro nechvalně známou peněžní reformu v roce 1953 z důvodu utajení v Sovětském svazu, v mincovně v Leningradu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2015.
