Kolonie, kolonie a zase kolonie… (1) Francie
Rozpínavost evropských států patřila od středověku vždy mezi výsady mocností mající přístup k moři.
Mezi tyto velmoci se řadí také Francie, která v první polovině 17. století kolonizovala severní Ameriku z hlediska obchodního, nežli z pohledu strategického. Ve své době to neměli kolonizátoři nikterak jednoduché, protože naráželi na neustávající odpor již dříve usídlených Portugalců a Španělů.
Založením Port Royal a posléze po třech letech také města Quebec, dali podnět k založení kolonie s názvem Nová Francie, která se nacházela u břehu řeky Sv. Vavřince. Založením města Lousiany expandovali kolonisté ve prospěch krále více na západ. Po prohrané tkzvané sedmileté válce s Anglií však Francie o tuto kolonii přišla. V této době se také rozhodla
kolonizovat menší karibské oblasti, které se staly díky africkým otrokům výnosnými. Rokem 1604 se píše počátek kolonizace Francouzské Guyany, která zůstala kolonií do dnešních dob, proto se na tomto území platí evropskou měnou eurem. Francie se také kolonizačně rozvíjela na africkém kontinentu, kde získala značná území, o které postupem času opět přišla. Jednou z mnoha kolonií bych zmínil pohledem na bankovku stát na tomto černém kontinentě zvaný Francouzská Západní Afrika. Tato federace byla původně založena v roce 1895 jako unie Francouzského Súdánu, Pobřeží Slonoviny, Senegalu a Francouzské Guiney. Postupem času se tato federace rozrostla o sousední teritoria Dahomey a Mauretánie.
Po první světové válce bylo odebráno společenstvím národů Německu Francouzské Togo, které se připojilo k Dahomey, ale zachovalo si svou vlastní samosprávu. V průběhu svého trvání Francouzské Západní Afriky docházelo k mnoha reorganizacím, ale centrálně za chod unie odpovídal Dakarský generální guvernér přímo Ministerstvu pro kolonie v Paříži, naproti tomu jednotlivé složky této unie se zodpovídaly pouze Dakarskému gubernátu. V září 1958 proběhlo referendum o budoucnosti tohoto francouzského společenství. Jednotlivé země si zvolili možnost vzniku autonomních republik v rámci společenství, které však nemělo dlouhého trvání.
Jako jediná si v tu chvíli zvolila cestu úplné nezávislosti Guiney.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012.
VERTIKÁLNĚ-VERTIKÁLNÍ BANKOVKY RUSKA
[výběr 2014–2018]
K překvapení sběratelské veřejnosti emitovala centrální banka ruské federace v letech 2014–2018 tři bankovky, které se zcela vymykají zaběhnutému vzoru ruských i sovětských bankovek. Zachovávají si jedno; nejsou signované.
U bankovek je však zcela nově použitý jiný než horizontálně – horizontální formát. Jsou totiž vertikálně – vertikální a odlišují se i svým materiálovým složením. Níže se budeme třem ruským bankovkám, kterých se toto sdělení dotýká, věnovat podrobněji. O ruském rublu bylo napsáno mnoho studií a popisných sdělení, včetně v posledních letech diskutované symboliky pro tuto měnovou jednotku ►. ► Kudweis M.: Ruský rubl; bankovka Pick#276a [2017] základní symbolika
Pouze pro připomenutí uvádíme, že podle ISO 4217 má ruský rubl kód RUB a to od roku 1998. V tomto roce provedlo Rusko významnou měnovou reformu, kdy se z 1000 starých rublů stal jediný nový rubl. Setinou rublu je kopějka (1/100). Označení rubl nesla již měnová jednotka v období carského Ruska a pochopitelně také v době Sovětského svazu. Rubl se objevuje již v roce 1769 v době Ruské říše (Russia empire).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2018.
