5700 korun z ČNB Nové pamětní mince České republiky
Česká národní banka vydala v poslední době dvě pamětní mince.
Zlatá mince v hodnotě 5000 Kč nese vyobrazení dřevěného mostu v Lenoře. Velká stříbrná ražba v nominálu 500 Kč je pak věnována 100. výročí narození Beno Blachuta. Poslední mincí, která vyšla ještě před prázdninami je dvousetkoruna 750. výročí založení kláštera Zlatá koruna.
„V cyklu zlatých pětitisícikorunových mincí představujeme deset výjimečných mostů z různých krajů České republiky. Jedním z nich je právě most v Lenoře. Ten je vedle stavebního materiálu – dřeva – unikátní především díky systému, který pomáhal rovnat dřevo při plavení po Vltavě. I přes to, že toto své poslání už několik desetiletí neplní, zůstává cenným připomenutím historie Lenory a jejího okolí,“ uvedl guvernér ČNB Miroslav Singer.
5000 Kč 2013
Dřevěný most na okraji Lenory sloužil k zadržování, počítání a vypouštění splavovaného dřeva z boubínských lesů po Teplé Vltavě. Svou funkci plnil až do vybudování přehrady na Lipně. Dřevěná trámová lávka s valbovou střechou je dlouhá 25 metrů a široká 1,8 metru. Výška chodby dosahuje až tří metrů. V podlaze stavby jsou dodnes patrné otvory, které sloužily k zasunutí trámků zadržujících dřevo. Po jejich vysunutí se nahromaděné dřevo uvolnilo a mohlo plout po řece dál.
Mince je ražena ze zlata o ryzosti 999.9 a vydává se ve dvojím provedení, v běžném a špičkovém (proof), které se liší povrchovou úpravou a provedením hrany. U mincí špičkové kvality je pole mince vysoce leštěné a reliéf je matován, hrana je hladká. Mince běžné kvality mají hranu vroubkovanou. Průměr mince je 28 mm, hmotnost 15,55 g a síla je 1,85 mm.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (9) Církevní aristokracie
Katoličtí preláti svými zakázkami rozvíjeli barokní formy ve všech sférách výtvarného umění.
Nezadali si přitom se svými středověkými předchůdci, kteří, stejně intenzivně, podporovali výtvarné umění své doby. Baroko se u nás markantně projevilo i na mincích a medailích vysokých církevních hodnostářů, jejichž jména už většinou nebyla česká.
Biskupský palác v Olomouci byl pro zdejší měšťany stále ještě novostavbou, když před ním roku 1694 zastavily tři kočáry. Z prvního, s vévodským erbem na dvířkách, vystoupil bledý chlapec, kolem kterého se ihned shlukla početná skupina štolbů, komorníků a tajemníků. „Tohle je opravdu nový pan koadjutor?“ šeptali si sloužící z biskupského paláce. Ti zasvěcení je nenechali na pochybách, bylo tomu skutečně tak. Pomocný biskup olomoucký, Karel Josef Johann Lotrinský, se právě ujímal svého dalšího úřadu. Bylo mu čtrnáct let.
Barokní biskupové a arcibiskupové reprezentovali katolickou církev, tedy nadnárodní, centrálně řízenou organizaci, s pevným místem v mocenské struktuře Evropy. Nebyl důvod, aby pocházeli ze země, kde zastávali úřad. V Českém království, ve kterém ještě doznívala rekatolizace, byl jejich cizozemský původ spíš žádoucí. Monarchie se už stabilizovala ve své absolutistické podobě a propojování světské a církevní moci vyplývalo ze situace. Docházelo k němu sice již v renesanci, ale v 17. století, v zemích s dominancí katolické církve, patřilo k dobových charakteristikám.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2015.
