Prezident Klaus na medailích a plaketách
Numismatické ohlédnutí za prezidentským obdobím Václava Klause. Toto numismatické ohlédnutí začnu malou vzpomínkou na své první setkání s medailérskými portréty Václava Klause.
Toto numismatické ohlédnutí začnu malou vzpomínkou na své první setkání s medailérskými
portréty Václava Klause. Počátkem roku 1993, po překonání počáteční nedůvěry a po ujištění, že nejsem provokatér, který by chtěl někoho kompromitovat pro jeho tvorbu před rokem 1989, jsem několikrát navštívil sochaře a medailéra Jiřího Prádlera v jeho pražském ateliéru. Měl tam tehdy mj. rozpracované portrétní studie a medailony novopečeného předsedy vlády České republiky a předsedy Občanské demokratické strany Václava Klause.
Tehdy jsem ještě netušil, jako mnoho dalších lidí, že právě Václav Klaus bude za 10 let po Václavu Havlovi zvolen druhým českým prezidentem. A tak mě tenkrát více zajímala Prádlerova tvorba před listopadovou revolucí, kdy poměrně často portrétoval naše významné osobnosti
a mezi nimi také naše prezidenty (Masaryk, Gottwald a Svoboda). Některé ze zmíněných Klausových medailonů a plaket se mi až teprve nedávno, po více než 15 letech, postupně podařilo získat ke zdokumentování a prostudování. Jsou popsány v níže uvedeném soupisu a veřejnost tak má poprvé možnost se s nimi seznámit.
Václav Klaus a medaile
Nám numismatikům připomínají pamětní medaile životní dráhu Václava Klause za posledních dvacet jeho života, tzn. od roku 1992 až do počátku roku 2013. Mezi náměty medailí převažují zejména výročí vzniku našeho státu. O všeobecném uznání druhého českého prezidenta svědčí nezanedbatelné množství, 14 typů dosud známých, pamětních medailí, medailonů a plaket. Na jejich tvorbě se podíleli nejen přední čeští a slovenští medailéři, ale i někteří nadšení amatéři. Do té první skupiny dozajista patří žák Otakara Španiela - sochař a medailér Jiří Prádler, z žáků prof. Stanislava Libenského musím
připomenout Jiřího Dostála a Kavanovu školu reprezentuje Miroslav Kovařík. Z dalších
českých medailérů prezidenta Klause portrétovali Jaroslav Bejvl a Luboš Charvát.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2013
Německá platidla po 2. sv. válce (4) Mince BRD a emise BBK II.
V minulé části našeho přehledu německých platidel jsme se krátce zmínili o emisi BBK I, ke které se později vrátíme v samostatném článku, v němž se budeme věnovat detailům kolem typologie a především číslování.
V dnešním díle se naopak zaměříme na mince Deutsche Bundesbank (DBB) z období let 1950–2001 a emisi BBK II.
Před samotným popisem platidel se nejdříve opět vrátíme o několik let nazpět. Po přijetí měnové reformy v červnu 1948 se vztahy mezi západem a SSSR značně vyhrotily. Na měnovou reformu se sovětské vedení rozhodlo zareagovat totální pozemní blokádou Berlína. Hlavní město se totiž podobně jako zbylé části Německa dělilo do čtyř sektorů pod správou jednotlivých okupačních mocností, ovšem svou geografickou polohou se jako celek nacházelo uvnitř sovětské zóny. Této izolace se rozhodl Sovětský svaz využít a pod záminkou ochrany jím kontrolované části Německa před spekulanty s měnou nechal uzavřít všechny přístupové cesty do města s úmyslem nechat obyvatele zcela vyčerpat a vyhladovět.
Stalin tímto krokem usiloval o prolomení odporu západu a rozšíření své sféry vlivu na celé Německo. Blokáda trvala od 24. 6. 1948 až do 12. 5. 1949. Během této doby se tak západní sektory Berlína ocitly odříznuty od veškerého pozemního zásobování a to včetně vodních cest a dodávek elektrické energie. Američané a Britové se k blokádě postavili čelem a bez „horkého“ konfliktu situaci vyřešili leteckým mostem. Díky jedinečné organizaci, technice a lidské dovednosti bylo během jedenáctiměsíční blokády dopraveno do Berlína na 2,2 milionu tun potravin, uhlí, stavebního materiálu a dalšího zboží v přibližně 277 000 letech1. Pro Sovětský svaz se však ve výsledku blokáda ukázala jako kontraproduktivní, neboť nejen že Stalin nedosáhl svých cílů, ale současně i kooperace mezi západními mocnostmi a německým obyvatelstvem stmelila vzájemné vztahy. Po ukončení blokády se západní spojenci vyslovili pro souhlas s novou západoněmeckou ústavou2 a 7. 9. 1949 vznikl nový stát Spolková republika Německo (Bundesrepublik Deutschland - BRD). Východní zóna na nastalou situaci 7. 10. 1948 zareagovala obdobně, když vyhlásila druhý německý stát a de facto sovětský satelit Německou demokratickou republiku (Deutsche Demokratische Republik - DDR).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013
