Rady pro začínající sběratele mincí a bankovek (7) U chovávání bankovek
V tomto čísle se s naším seriálem pro začínající sběratele rozloučíme. Doufáme, že všechny základní informace jsme vám předali.
Pokud jste nechytili všechna čísla, upozorňujeme, že tento seriál vyšel i jako brožurka, která volně v prodeji. S praktickými radami ale budeme pokračovat i v dalších číslech.
Zachovalosti bankovek
Setkáte-li se s bankovkami z oběhu, máte pramalou šanci, že budou dobře zachovalé. Oproti mincím jsou papírové peníze mnohem chatrnější a náchylnější ke zkáze. Pro mnoho sběratelů je poničení důkazem toho, že peníze obíhaly, a mají pro ně osobité kouzlo. Sbírejte libovolnou kvalitu, nicméně myslete na to, že pokud byste chtěli někdy nějaké bankovky zpeněžit, určuje jejich cenu hned několik faktorů. Mezi nimi je i zachovalost. Většina sběratelů se zajímá pouze o bankovky z prvních dvou příček následující tabulky, především pak o UNC bankovky. Ovšem jsou samozřejmě výjimky. Některé bankovky jsou tak vzácné, že vám i za kvalitu 4 zájemci snesou modré z nebe.
Zachovalost exemplářů a posouzení jejich kvality je z části subjektivní záležitost. Doporučujeme řídit se zkušenostmi a vlastním citem. Pokud vám jedno z toho chybí, raďte se o nákupech raději s odborníky.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011
VZÁCNÝ PENÍZ ke korunovaci Maximiliana II. na českého krále
Král Ferdinand I. stanovil v závěti z 25. února 1554 rozdělení svých zemí mezi své tři syny.
Maximilian jako prvorozený dostal do držení podunajské Rakousko tj. Dolní a Horní Rakousy, království české a uherské. Kromě toho byl určen jako nástupce římské císařské koruny. Prostřední Ferdinand získal Tyroly a nejmladšímu Karlovi připadla vnitrorakouská hrabství Korutany, Štýrsko a Kraňsko. Tím se v rakouské linii habsburského rodu vytvořily tři větve – rakouská, tyrolská a štýrská.
Maximilian se narodil 1. srpna 1527 ve Vídni jako syn rakouského arcivévody, českého krále Ferdinanda (pozdější císař Ferdinand I.)1 a jeho manželky Anny Jagellonské.2 Mládí strávil v tyrolském Innsbrucku, kde také studoval. Dostalo se mu důkladného vzdělání. Mezi jeho učiteli byli významní humanisté, jako například Caspar Ursinus Velius a Georg Tannstetter. Podobně jako jiní členové panovnické rodiny i Maximilian se učil celé řadě jazyků. Vedle němčiny to byla francouzština, španělština, italština, čeština, maďarština a latina. K jeho učitelům krátce patřil i Wolfgang Schiefer (tajný luterán, a proto byl brzy propuštěn), který Maximilianovi údajně jako první přiblížil myšlenky protestantismu. Sympatie k této konfesi3 tak utvářely charakter mladého arcivévody. Poměrně brzy, již v roce 1543, vstoupil do kontaktu s protestantským kurfiřtem Augustem Saským, což habsburský dům dost nelibě nesl. Měl být proto co nejdříve izolován od protestantského vlivu, a tak když mu bylo
sedmnáct let, vzal ho sebou jeho strýc Karel V. do Španělska a v roce 1548 ho oženil se svou dcerou Marií, infantkou španělskou.4 Sňatek měl jednak upevnit svazek mezi španělskou a rakouskou linií rodu, jednak byl zamýšlen i jako pokus o převýchovu a přivedení arcivévody na katolickou víru. Ale ani pobyt na španělském dvoře Karla V. jeho katolicismus příliš neposílil.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
