BULHARSKÝ MĚNOVÝ SYSTÉM Stručná historie, charakteristika vybraných bankovek
Bulharský lev (bulharsky лев) je zákonným platidlem balkánského státu Bulharsko.
název lev je pro bulharskou měnu používán již od roku 1881 (do roku 1885 [emitována bankovka #a1a - c] se označení týkalo výhradně mincí; kM#1 - kM#3[1881]) a vychází ze státního znaku, obsahujícího lva.
Označení lev je podobné jako měny dalších balkánských zemí; rumunské lei (=leu) a moldavské lei (=leu). Všechny měny se jmenují podle kočkovité šelmy (lev), jen výslovnost a zápis názvu je přizpůsoben bulharštině, rumunštině a moldavštině. ISO 4217 kód této měny je BGN. Jedna setina leva se jmenuje stotinka (1/100; bulharsky стотинка, množné číslo stotinki – стотинки). V roce 1999 provedla Bulharská národní banka radikální měnovou reformu - 1000 starých leva se transformovalo do 1 nového leva. ISO kód leva se změnil z do té doby platného BGL na dnes platné BGn(podle new lev). Z pohledu historie lze rozdělit vývoj bulharského leva na čtyři časové etapy; období 1. lev (leva) – období 4. lev (leva; viz tabulka níže). Od roku 1951 je centrálním (ústředním) emitentem bulharských bankovek Blgarska Narodna Banka (Българска Народна Банка).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2016.
Heraldika na mincích a medailích (3) Ve znamení kříže
Dotyk středověké heraldiky je neúplný, pokud zahrnuje jen znaky zemské, rodové a městské.
Dotyk středověké heraldiky je neúplný, pokud zahrnuje jen znaky zemské, rodové a městské. Čtenáři předchozích dvou dílů našeho vyprávění chybí heraldika církevní. Abychom se s ní aspoň letmo seznámili, musíme se vrátit až k okamžiku, který předcházel první křížové výpravě.
Svah při okraji francouzského města Clermont byl plný vzrušeně gestikulujících lidí. Z davu se opakovaně ozývalo volání „Deus le volt“ (Bůh tomu chce) a nad hlavami zástupů se tu a tam objevovaly dokonce tasené meče. Papež Urban II., který právě ukončil svou plamennou řeč ke shromážděným, sledoval s mírným překvapením účinek svého proslovu. Nemohl tušit, že právě dalekosáhle zasáhl do vývoje dějin středověku.
27. 11. 1095 v Clermontu končilo zasedání církevního koncilu a témata, o kterých se jednalo, většinou nebyla v ničem převratná. Na závěr koncilu papež vyzval všechny západoevropské křesťany nejen k zajištění bezpečnosti poutníků, ale i k osvobození svatých míst z rukou nevěřících. Podobné výzvy zazněly už předtím, ale tentokrát byla odezva neobvykle silná a spontánní. Místo obvyklých nikam nevedoucích akademických debat začala rovnou vznikat armáda. K těm prvním, kteří se chápali zbraní už na shromáždění v Clermontu, se začaly připojovat tisíce dalších po celé Evropě. Lidi všech stavů spojovala nesourodá směs motivací. Naděje na odpuštění hříchů vedle snahy utéct z nesnesitelných životních podmínek, ideály osvobození Božího hrobu vedle touhy získat kořist kdesi na východě. Všechny však sjednocoval kříž, který si malovali nebo přišívali na oděvy.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2014.
