Kalendárium 2015 stříbro. Přehled kategorie.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU

Ze světa kovových známek (3) Spolkové známky na pivo
Mocný rozmach spolkového života poslední čtvrtiny 19. století odstartovalo vydání zákona č. 134/1867 ř. z. O právu shromažďovacím z 15. listopadu roku 18671 a fundamentální články zakotvené v prosincové ústavě ze dne 21. prosince 1867.

Tyto legislativní normy v královstvích a zemích v říšském sněmu zastoupených zaručovaly nejdůležitější práva týkající se individuálních občanských svobod.

Ústavní článek 12 zákona č. 142/1867 ř. z. praví: „Rakouští občané státní mají právo se shromažďovati a spolky činiti. Jak se těchto práv má užívati, ustanovuje se zvláštními zákony“. Po celé Cislajtanii (Předlitavsku) začaly masově vznikat spolky divadelních ochotníků, pěvecké, čtenářské, studentské, vzdělávací a školské, sportovní jednoty sokolů a německých turnerů, hasičské sbory, vzájemně podpůrné profesní spolky, ale i rozmanité stolní společnosti. Nejstarší obecní spolky, sbory městských střelců, někde i vojenských vysloužilců a hasičů, vznikly lokálně však již dávno před vydáním výše uvedeného zákona a prosincové ústavy.
Spolky měly významný podíl na utváření společenského života obcí, který se odehrával obyčejně v hostincích. Při schůzích a slavnostních akcích se konzumovalo pivo, jež bylo částečně hrazeno členům organizace prostřednictvím spolkových kovových známek. Tyto platební prostředky, které obdrželi členové, možná i význační hosté, v počtu úměrném jejich společenskému, potažmo spolkovému postavení a zásluhám, byly pak spolkem hromadně propláceny. Pozoruhodné jsou v tomto ohledu známky jabloneckých městských střelců a českodubských německých turnerů, jejichž nominální hodnota je BIER PREIS (doslova pivní cena) a které tvoří samostatnou kategorii spolkových pivních známek – pivo jako cena za výkon.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011

Ze světa kovových známek (18) Kovová vojenská platidla a známky
Vojska ať občanská či profesionální vždy provázely peníze.

Čas od času byla vojenská pokladna nucena uchýlit se s výplatou žoldu nebo při nákupech proviantu od obchodníků z rozličných příčin k provizoriu a vydat vlastní kreditní platidla. Ve vojenském prostředí rovněž vznikaly specifické platební prostředky, jež byly ušité na míru prostředí, v němž vznikly a obíhaly. Nejvíce ražeb spojených s armádou bylo vydáno v militantním Německu, zejména v době Viléma II. a za II. světové války. Řada z nich nemá patrně jinde obdoby.

O měděných denárech Septimia Severa (193-211) se traduje, že byly ražené pro římská vojska táhnoucí do pole proti barbarům, a to z prozaických důvodů. Když padla vojenská pokladna s mědí do rukou barbarů, nedošlo pro stát k velké újmě. Na konci vojenské kampaně byly denáry z obecného kovu navrátivším se legionářům vyměněny za stříbrné.
RIC1 žádné měděné denáry přímo nezmiňuje, uvádí jen postříbřené denáry ze závěru vlády Septimia Severa z roku 209. Ve skutečnosti to tedy byly suberátní mince, některé snad i dobové padělky2 (obr. 1).

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.

Kalendárium 2015 stříbro

NEAKTIVNÍ COOKIES