Nejdražší české mince Podle cen dosažených v českých aukcích za posledních deset let
V posledních několika letech byla v zahraničních a domácích numismatických aukcích nabízena celá řada velice vzácných až unikátních českých mincí.
Draženy byly především velké zlaté mince (násobky dukátů) ze 17. století pocházející z mincoven v zemích Koruny české. Padaly při tom cenové rekordy a docílené ceny velmi často překračovaly hranici jednoho milionu korun.
Do vybrané společnosti se v českých aukcích ještě zařadily některé násobky československých svatováclavských dukátů. Zcela určitě obecně neplatí u široké veřejnosti zakořeněný názor, že nejstarší ražby by měly být nejvzácnější a tudíž i nejdražší. Jak ukáži dále, mezi nejdražšími mincemi totiž prakticky nejsou zastoupeny české středověké mince denárového a grošového období.
Co bylo důvodem k nebývalému zájmu a nárůstu cen? Zcela určitě to nebyla jen rostoucí cena zlata. Jedním z možných důvodů byla podle mého názoru skutečnost, že se pro numismatický trh uvolnily některé po léta budované skvělé soukromé sbírky, obsahující značné množství numismatických vzácností a rarit, které v nabídkách aukčních domů dlouhé roky chyběly. Je také velmi pravděpodobné, že se podobné vzácnosti v takovém rozsahu na numismatickém trhu zase roky možná i desítky let neobjeví.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2013
Výrobní defekty na mincích (2)
V první části této mini série byly popsány jednotlivé fáze mincovní výroby od přípravy a zpracování mincovního kovu až po realizaci finálního produktu tj. ražbu mince.
Ve stručnosti byly představeny základní technologické postupy a operace včetně používaného mincovního nářadí a strojního zařízení. Cílem bylo vytvořit jakousi informační základnu, na kterou bude navázáno v dalším textu.
Výrobní defekty postřehnutelné na mincovních ražbách mohou mít řadu rozdílných podob. Tyto chyby v mincovně vznikaly v různých etapách výrobního procesu a mají řadu příčin. Jak bylo uvedeno na úvod I. části tohoto pojednání (viz časopis M&B 5/2014) skládalo se mincovní dílo ze tří základních fází. Zastavme se u prvních dvou – přípravné (příprava mincovního kovu: jeho čištění od zbytkových příměsí z hutní výroby, legování pro získání mincovní slitiny předepsané ryzosti, lití cánů a jejich žíhání) a mincířské (výroba střížků: zhotovování plátů a jejich úprava klopováním a kvečováním, žíhání a bělení, vážení). Vady vzniklé během přípravy mincovního kovu jsou dány zpravidla nedokonalostí tavby, postupů čištění a odlévání mincovního kovu. Svůj vliv měly i do jisté míry omezené možnosti dostupných kontrolních metod. Důležité také bylo nastavení kritérií pro hodnocení finálního výrobku, tedy vymezení toho, co ještě nebylo důvodem k vyřazení mince mezi vadné kusy (zmetky). Z dochovaného numismatického materiálu je dobře patrné, jak asi mohla tato kritéria vypadat. Vše samozřejmě záviselo také na době, kdy se ražba realizovala.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2014.
