Alžběta II. Rekordmanka britských dějin
Alžběta II. oslaví v dubnu už 86. narozeniny, ale letošní rok je pro anglickou královnu
významný jinou událostí.
V únoru uplynulo 60. let od chvíle, kdy na britský trůn usedla po Alžbětě I. a Victorii další význačná panovnice – žena. K tomu, aby překonala rekord královny Victorie, už Alžbětě II. chybí jen tři roky. Čím se ale už teď zapsala do historie?
Princezna Elizabeth Alexandra Mary se narodila v roce 1926 jako nejstarší dcera prince Alberta a Alžběty Bowes-Lyon. Albert byl druhorozeným synem krále Jiřího V., s jeho
kralováním se tudíž moc nepočítalo, a proto i jeho dvě dcery mohly prožít relativně normální dětství. Samozřejmě ale byly i ony spjaty s královským životem. Z toho jim plynula řada výsad a povinností. Alžběta i její sestra Margaret dostaly soukromé učitele, kteří kladli důraz hlavně na výuku historie a zeměpisu, ale také na matematiku a francouzštinu. Kromě toho sestry braly i hodiny tance, zpěvu a výtvarného umění. Ani jedna však nebyla cíleně připravována na to, že jednou převezme vládu
Tahle možnost vyvstala, když bylo Alžbětě deset let. Tehdy její rodinu čekaly velké změny. V roce 1936 zemřel Alžbětin dědeček Jiří V. a vládu převzal Edward VIII., Alžbětin strýc. Jenže ten si navzdory veřejnému mínění, církvi i radám britské vlády prosadil skandální sňatek s rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou a kvůli tomuto kroku byl po pouhých šesti měsících vlády prakticky dohnán k abdikaci. Poté připadla vláda jeho mladšímu bratrovi (Alžbětinu otci), který se nechal korunovat coby král Jiří VI. Jeho zemi bohužel čekaly těžké válečné časy.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2012
Ze světa kovových známek (9) Známky potravních (konzumních) spolků a družstev
Rozvoj potravních spolků v rakouských zemích nastal po liberalizaci podnikání
odstartované vydáním živnostenského řádu r. 1859 a obchodního řádu v roce 1862.
Po schválení spolčovacího zákona roku 1867 byly svépomocné potravní spolky definovány
jako hospodářské spolky a od vydání družstevního zákona roku 18731 působily jako
výdělková a hospodářská společenství.
Posláním potravních spolků zakotveným v jejich stanovách bylo nakupovat zboží denní potřeby pro domácí použití od v ýrobců a prodávat je členům za minimální ceny. Založením svépomocného spolku čelili zaměstnanci truck-systému2 do jeho zákazu v Rakousku-Uhersku v roce 1870, kter ý ale někde dál ve skryté formě přetrvával v továrních konzumních prodejnách
ovládaných podnikateli3.
Svépomocné spolky a později podnikatelská družstva, které měly v obchodní a někdy i v ýrobní sféře konkurovat podnikatelům a zlepšit tak životní úroveň členů, počaly vznikat v 60. a 70. létech XIX. století. Ideologem a zároveň i jedním z iniciátorů svépomocného hnutí v Čechách byl v té době JUDr. František Ladislav Chleborád (1839–1911). Vzorem mu byl německý model svépomocného hnutí, učení Schulz-Delitsche, a anglický spolek Rochdale Pioneers, u nás uváděný jako Poctiví pionýři (zákopníci) Rochdalští4, o jehož činnosti obsáhle referoval v přednáškách a časopisecky. F. L. Chleborád stál u vzniku a byl prvním předsedou nejznámějšího svépomocného spolku pražského Oulu založeného roku 18685. Podle Oulu byly zřizovány podobné svépomocné spolky v Praze i na venkově. Spolek po odchodu Chleboráda pro osobní rozpor y a špatné hospodaření byl nucen ukončit činnost 18. července 1875.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
