Poslední panovník domácího rodu Portrétování Jiřího z Poděbrad
S výkladem osobnosti Jiřího z Poděbrad (1420–1471) už dnes nemáme větší potíže. Jeho
portrét vytvořený historiky je vcelku stabilní a nevedou se o něm nějaké zásadní spory.
Laičtí zájemci o národní dějiny si možná víc než odborná hodnocení, pamatují ze školních
chodeb reprodukci Alšova obrazu setkání Matyáše Korvína s Jiřím z Poděbrad. V širokém
povědomí také uvázlo Jiráskovo slovní spojení „Husitský král“, což byl titul spisovatelova
posledního nedokončeného románu.
Obě zmíněné umělecké reflexe sice těží ze stejných zdrojů jako vědecká poznání historiků, ale používají jiné postupy a tak dospívají k poněkud odlišným výsledkům. Malířsky vytříbený Alšův obraz výtvarnými prostředky glorifikuje našeho krále v kontrastu s temnou figurou proradného Matyáše. Historické realitě je ale bližší názor, že v oné scéně, vedoucí k propuštění uherského krále i s jeho obklíčeným vojskem, se Jiří z Poděbrad dopustil jedné ze svých nemnoha velkých taktických chyb. Podobně název Jiráskova románu vyvolává jednoznačný a proto také mylný dojem. Jiří z Poděbrad opravdu nebyl husitský král, pokud bychom ho chtěli chápat jako následovníka velkých postav husitského hnutí, jako byl třeba Jan Žižka. Jiří byl od počátku pevně spojen s českou aristokracií, ze které pocházel, nikoli s nějakým lidovým revolučním hnutím.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012
Nejdražší české mince Podle cen dosažených v českých aukcích za posledních deset let
V posledních několika letech byla v zahraničních a domácích numismatických aukcích nabízena celá řada velice vzácných až unikátních českých mincí.
Draženy byly především velké zlaté mince (násobky dukátů) ze 17. století pocházející z mincoven v zemích Koruny české. Padaly při tom cenové rekordy a docílené ceny velmi často překračovaly hranici jednoho milionu korun.
Do vybrané společnosti se v českých aukcích ještě zařadily některé násobky československých svatováclavských dukátů. Zcela určitě obecně neplatí u široké veřejnosti zakořeněný názor, že nejstarší ražby by měly být nejvzácnější a tudíž i nejdražší. Jak ukáži dále, mezi nejdražšími mincemi totiž prakticky nejsou zastoupeny české středověké mince denárového a grošového období.
Co bylo důvodem k nebývalému zájmu a nárůstu cen? Zcela určitě to nebyla jen rostoucí cena zlata. Jedním z možných důvodů byla podle mého názoru skutečnost, že se pro numismatický trh uvolnily některé po léta budované skvělé soukromé sbírky, obsahující značné množství numismatických vzácností a rarit, které v nabídkách aukčních domů dlouhé roky chyběly. Je také velmi pravděpodobné, že se podobné vzácnosti v takovém rozsahu na numismatickém trhu zase roky možná i desítky let neobjeví.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2013
