ÚČELOVÉ ZNÁMKY OKRESU CHOMUTOV II
Nová publikace
Čtenáři časopisu Mince a bankovky jistě dobře znají jednoho z pravidelných přispěvatelů pana Marka Cajthamla. Seriál článků Ze světa kovových známek, který zkoumá a popularizuje pestrý svět účelových známek, má za sebou již více než čtyřicet pokračování. A jeho publikace České chmelové známky patří k základní literatuře pro zájemce o tento obor.
Oblastní muzeum v Chomutově vydalo v listopadu 2017 svou novou publikaci – Účelové známky okresu Chomutov (Chomutovska a Kadaňska) II. navazuje na knihu Účelové známky okresu Chomutov (Chomutovska a Kadaňska), již vydalo chomutovské muzeum v roce 2004. Již tehdy autor konstatoval, že v budoucnu dojde jistě k objevu dalších účelovek. A nová publikace mu dává za pravdu, přináší dalších 122 regionálních účelových ražeb. K jejich objevům došlo v muzejních a soukromých sbírkách, významný byl rovněž přínos detektorové prospekce.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2018.
120 let korunové mince Jakou korunou se u nás platilo
Na letošní rok připadá zajímavé numismatické jubileum. Uplyne totiž přesně sto dvacet let, od doby, kdy se naší měnovou jednotkou poprvé stala koruna.
S různými přívlastky (koruna česká, československá) platili touto jednotkou občané českého území od roku 1892. Vzhledem k situaci v eurozóně to vypadá, že se v nejbližší době nic moc nezmění. Jak dlouho ale bude platit koruna dál, to říct neumíme, ale můžeme se ohlédnout za její historií.
Pokud chceme historii koruny zmapovat pečlivě, musíme jít ještě dál, před rok 1892, kdy došlo k významné měnové reformě. Císař František Josef I. sáhnul k měnové reformě naposledy v roce 1857. Zlatníková měna byla zaběhlá a zdánlivě všem vyhovovala. Jenže koncem sedmdesátých let se ukázal jeden vážný problém. Protože rakouská měna byla založena na krytí oběživa stříbrem, projevil se ve státní ekonomice jeden závažný problém. A tím byl měnící se poměr ceny zlata vůči stříbru. Ze stříbrných zlatníků, které sloužívaly jako kurantní platidla plně kryjící svou nominální hodnotu cenou obsaženého stříbra, se de facto staly kreditní mince. A tak se stalo, že zlatník ražený v roce 1892 (který měl teoreticky mít hodnotu 100 krejcarů) obsahoval v přepočtu na výkupní cenu drahého kovu pouze 63, 33 krejcaru. Svou nominální hodnotu kryly pouze zlaté mince tohoto systému. Stát potřeboval, kvůli zahraničnímu obchodu i vyváženosti vlastní ekonomiky, přejít ke stálejší komoditě, která by měnu kryla. Tou bylo přirozeně zlato.
Běžného občana se měnová reforma prakticky nedotkla. Jednalo se o makroekonomickou záležitost. Ceny, výplaty a podobně zůstaly na stejné úrovni, občan si musel jen zvykat na odlišné počítání. Jeden zlatý platil nově dvě koruny a krejcar dva haléře.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013.
