Ludvík Očenášek (4 . 8 . 1872 – 10 . 8 . 1949) - vynálezce, konstruktér, letecký a raketový průkopník, podnikatel, vlastenec, odbojář.

Vynalezl monocykl (1898), hvězdicový rotační benzinový motor (1905), plamencovou obloukovou lampu, jednoplošník (1910), vzdušné torpédo (1915), rakety, hydrodynamický člun, podzemní reproduktory pro ozvučení rozsáhlých ploch (1938), bezhlučnou pušku a kulomet, stroj na balení léků (1945), krabičku na krémy a masti (1949) atd.

Ludvík se narodil v obci Kříše v okrese Rokycany. Roku 1876 se Očenáškovi přestěhovali do Berku u Dolní Bělé, kde se jeho otec Vojtěch stal správcem dolů na vitriolové břidlice. Zanedlouho se přestěhovali na samotu Malenice, blízko obce Dražeň, protože se Ludvíkův otec stal důlním dozorcem v nově otevřeném dole na železitý kyz. Ludvík s mladšími sourozenci denně chodil asi 5 km pěšky do školy v Dolní Bělé. Po otcově smrti v roce 1888 se rodina přestěhovala do Prahy.

Ludvík se vyučil elektromechanikem v továrně na mechanické a fyzikální přístroje Houdek a Hevert. Později při zaměstnání začal studovat střední průmyslovou školu v Praze.

V listopadu 1897 se oženil s Pavlínou Tašnerovou, se kterou se seznámil během vojenské služby v Písku. Měli spolu 3 děti - Miloslava, Miladu a Ludvíka.

Od roku 1893 pracoval v patentní kanceláři ing. L. Vojáčka. Zároveň navštěvoval „českou techniku.“ Byl posluchačem v oboru fyziky a elektrotechniky. V roce 1898 založil mechanickou dílnu. Ta se později rozrostla až na Elektrotechnickou továrnu a strojírnu.

Na počátku 1. světové války byl Ludvík odveden a přidělen vojenské nemocnici v Sokole pražském, kde se stal rentgenologem. Utrpení válečných obětí v něm podnítilo rozhodnutí přispět k brzkému konci války. To vedlo k vynálezu vzdušného torpéda (1915), které bylo s úspěchem použito na francouzské, italské i ruské frontě. Byl velkým vlastencem a zapojil se do protirakouského odboje. Stal se člen Maffie. Pro tuto organizaci odposlouchával telefonní linku, která vedla mezi Berlínem a Vídní kolem Prahy. Tyto odposlechy pomohly i vzniku samostatného Československa.

Po válce postavil tři čluny s raketovými motory. Od roku 1926 prováděl pokusné starty svých raket. 16.3.1926 proběhl první úspěšný odpal. Raketa dosáhla výšky 17 metrů. 2.3.1930 na Bílé hoře u Prahy proběhl nejznámější odpal raket poháněných pevným palivem. Rakety byly dlouhé kolem půl metru a dosáhly výšky 1,5 km. Další pokusy s raketami prováděl v utajení, aby se jeho vědomosti a vynálezy nedostaly do rukou nacistů. V roce 1938 vyzkoušel zdokonalené rakety. Jejich dostřel byl už 2,5 km. Plány raket chtěl poslat do Londýna, což se nezdařilo, proto je po celou válku schovával ve svém domě, kde je zazdil.

Během druhé světové války potají připravoval raketovou protitankovou střelu. Její plány se mu podařilo předat odboji, aby je poslal do Londýna k realizaci. Plány se však během cesty ztratily.

Ve svých 73 letech se zúčastnil bojů na pražských barikádách, kde byl 8.5.1945 těžce raněn střepinami granátu. Ze zranění se zotavil a dál se věnoval vynálezům.

Po druhé světové válce odmítl spolupracovat s komunistickou armádou.

Ludvík Očenášek zemřel 10. 8.1949 na mrtvici na letním bytě v Dražni ve věku 77 let. Pochován byl na Olšanském hřbitově v Praze.

Zajímavost: V roce 1978 byl jako jediný Čech uveden do Mezinárodní vesmírné Síně slávy v Muzeu historie Vesmíru v Novém Mexiku v USA.