Světové investiční mince (3) Wiener Philharmoniker
Investiční zlato je díky své schopnosti uchovávat vysokou hodnotu v malém objemu oblíbené prakticky po celém světě.
Vedle poněkud uniformních slitků je dodáváno také ve formě ražených mincí. V tomto dílu seriálu, který mapuje nejslavnější investiční mince světa, se podíváme k našim jižním sousedům.
Nejznámější evropskou investiční minci Wiener Philharmoniker razí od roku 1989 rakouská státní mincovna Münze Österreich AG. Sídlo mincovny se nachází v historické vídeňské budově, kterou nechal v první polovině devatenáctého století vystavět císař Ferdinand I.
Tradice ražby na území rakouské metropole je však mnohem starší a sahá až do roku 1194, kdy se tam pod názvem Wiener Münze objevila první mincovní dílna. Současná Münze Österreich AG je zajímavá i tím, že razí měnu Evropské unie – euro.
Zlatá mince s motivem jednoho z nejlepších světových hudebních těles, Vídeňské filharmonie, dosáhla veliké obliby i mimo Evropu. V roce 2008 se objevila také její stříbrná verze.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2013.
Rašínova reforma První československé státovky
V průběhu první světové války došlo k postupnému znehodnocování národních měn, což následně vedlo k růstu inflace.
Díky vysokému zadlužení a nedostatku zboží i surovin se většina zúčastněných zemí na podzim roku 1918 ocitla na pokraji nejen průmyslového, ale i ekonomického vyčerpání.
Hospodářským potížím se nevyhnulo ani Rakousko-Uhersko, které už 4. 8. 1914 přijalo císařské nařízení, kterým se Rakousko-Uherská banka (RUB) zbavila povinnosti krýt papírová platidla nejméně ze dvou pětin zlatem a předkládat veřejnosti týdenní a výroční výkazy o své činnosti1. Díky narůstajícímu nedostatku finančních prostředků přešel stát v polovině roku 1915 k přímým půjčkám u RUB a to formou státních dluhopisů, u kterých setrval až do konce války, kdy jeho celkový dluh vůči centrální bance dosáhl úrovně 39,3 mld. K, přičemž větší část 25 mld. K připadala na vrub průmyslově vyspělejšího Předlitavska. Uvolněná měnová politika měla mimo jiné i za následek, že zatímco v červenci 1914 představoval zlatý poklad2 Rakousko-Uherské banky 1589 mld. K a množství papírových peněz v oběhu 2,129 mld. K, tak koncem války se zlatý poklad snížil na pouhých 342 mil. K, zatímco množství bankovek vzrostlo až na 30,68 mld. K. Zlaté krytí tak během čtyř let pokleslo z původních 74 % na 1,11 %.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2014.
