Médailleur [-dajör], franc., umělec ryjec, který
zabývá se řezáním čili rytím kolků neb želez k ražbě medaillí. V
starších dobách byli to ponejvíce zlatníci nebo ryjci při mincovnách
zemských i přináleželi k tak zvanému »mincovnímu příbuzenstvų
(Münzverwandte), v kterémžto pojmenování zahrnováno vše, co působilo
při zemských mincovnách jako personál úřední nebo pomocný. Od
takového médailleura očekávána byla vždy práce lepší, důkladnější
než od prostého řezače želez mincovních; on pracoval pro ražbu mince
z pravidla též jen kusy hlavní – návrhy, hlavy panovníků a pod. Jeho
hlavním polem působnosti bylo však rytí štočků medaillových pro dvůr
nebo komory panovničí. Mimo tyto médailleury, kteří byli osobami
spíše úředními, zabývalo se a zabývá prací médailleurskou vždy i
hojně ryjců soukromých, kteříž ovšem, když prací svou zvlášť byli
vynikli, často povoláváni bývají v úřad k mincovnám.
Vlastní
kolébkou umění médailleurského jest Italie; zde byli to najmě
členové dynastických rodin Sforza, Gonzaga, Medici, Este, Malatesta
a j., pak papeži Lev X., Klemens VII., Pavel III. a Julius III.,
kdož umělce médailleury zdatně podporovali a tím přivodili onen
značný vývoj a přehojnou objednávku produktů umění médailleurského v
XV. a XVI. stol. Ve Francii zkvetlo medailleurství hlavně za Ludvíka
XIV., holdujícího všemu umění. Též Německo bohato jest na práce
médailleurské; četní příznivci, najmě z rodin panujících (němečtí
císařové z rodu habsburského, panovníci saští, brunšvičtí a j.), pak
z bohatých rodů patricijských svobodných německých měst, štědře
podporovali umělce v oboru tomto pracující, kteří zvlášť v XVI. st.
vynikli, tak že produkty jejich směle možno stavěti na roveň s
tehdejšími pracemi italskými. Umělců médailleurů v Německu (a také v
Rakousku) pracovala veliká řada.
Z českých mincoven v XVI. stol. pro
své práce médailleurské vyniká nejvíce mincovna jáchymovská. V XVI.
stol. vešlo v módu raziti ku příležitostem svátečním, jako k
vánocům, k Novému roku, k velikonocům atd., na dary zvláštní
medaille nejvíce obsahu biblického. Při mincovně pražské působila
řada řezačů kolků mincovních, mezi nimiž i několik výborných
médailleurů. Ze soukromých médailleurů v Praze v novější době
provedl pozoruhodné práce Václav Seidan (* 1817 v Praze – † 1870).
Literatura o médaillech jest dosti bohata; připomenuta buďtež díla:
A. Barre, Graveurs généraux des monnaies de France; H. Bolzenthal,
Skizzen zur Kunstgeschichte der modernen Medaillenarbeit (Berlín,
1840); Adolf Ermann, Deutsche Medailleure; Loon van A., Histoire
métallique (Haag, 1732-37, 1822-27); Loehr, Wiener Medailleure der
Jetztzeit; Marx, Die französischen Medailleure (1898); Heiss, Les
médailleurs de la renaissance; les médailles de l'ancienne
collection royale (Paříž, 1900). Faa.