Dokážete spočítat, kolik návrhů mincí a medailí jste za svoji kariéru vytvořila?
Nad tím bych se musela hluboce zamyslet, protože těch zpracovaných témat byly desítky. V roce 1974 získal můj návrh na Janka Jesenského druhou cenu a od té doby jsem se pravidelně účastnila soutěží vypsaných Českou národní bankou. Když uvážíme, že tyto soutěže se konaly třikrát do roka, ke každé jsem předložila alespoň dva nebo tři návrhy, bylo toho opravdu hodně. Realizace v podobě ražby se z toho dočkalo deset návrhů.

Do historie jste vstoupila především jako autorka současné české oběžné koruny. Jak návrh vznikal?
Byla jsem vyzvána, abych se zúčastnila soutěže, tak jsem se pustila do práce a vytvořila několik návrhů. Přemýšlela jsem, co na korunu dát. Říkala jsem si: když koruna, tak tam dám svatováclavskou korunu. Pak mě ale napadlo, že tu tam bude mít každý. A víte, že neměl? Za perličku považuji fakt, že vítězný návrh vznikl na Slovensku, kde jsem byla na dovolené.

V jednoduchosti je zkrátka síla. Jaké další nápady jste předložila?
Chtěla jsem použít nějaký námět, který je našemu člověku drahý. Na těch dalších návrzích jsem řešila Říp, českou krajinu pod Řípem, květ lípy, vltavský meandr i svatého Václava. Celkem to bylo asi pět návrhů.

Jaký to byl pocit, když jste se dozvěděla, že váš návrh zvítězil?
Byla jsem nesmírně šťastná, to víte, kdo by nebyl? Já, takový věčný smolař, který pořádnou zakázku nikdy nedostal. Dokonce mi řekli, že použitím historického motivu svatováclavské koruny jsem odstartovala námětovou linii i pro další mince. Potom jsem byla vyzvána, abych vytvořila také návrh pro dvoukorunu. To už byla přímá zakázka bez soutěže.