Svatováclavský dukát

Legendární kníže Václav se stal zřejmě nejvyobrazovanější historickou postavou na českých mincích, medailích ale například i pečetidlech. Jeho podobizna se začala pravidelně objevovat už na denárech z dob knížete Jaromíra (1004 – 1012. Jako jezdec na koni započal být Václav zobrazován za vlády Vladislava II. (1140–1172), později slávu světce šířily zlaté dukáty. Jezdecká podobizna svatého Václava, doplněná textem "Svatý Václave, nedej zahynout nám i budoucím," ostatně zdobí i současnou českou dvacetikorunu.

Ke znovuoživení svatováclavského kultu u nás došlo brzy po rozpadu rakousko-uherské monarchie a vzniku Československé republiky. Prvorepublikové Svatováclavské dukáty byly první zlaté mince Československa. Jednalo se o obchodní mince, které stejně jako medaile neměly stanovenu nominální hodnotu. Vydání prvního svatováclavského dukátu se setkalo s velkým zájmem československé veřejnosti a jen těch nejmenších, jednodukátů, bylo v letech 1923-1939 prodáno na čtyři sta tisíc. V období ohraničeném lety 1929 - 1939 byla ražba rozšířena i o větší pěti a desetidukáty. Tyto ražby získaly oblibu po celém světě, a tak není divu, že se svatováclavské dukáty razily pro účely mezinárodního obchodu i v roce 1951 a dodnes jsou vysoce ceněny.

V roce 1923 se dukát se svatým Václavem prodával za tržní cenu 120 korun a byl oblíbeným dárkem k nejrůznějším příležitostem. Dnes se cena těchto historických mincí pohybuje od 6000 do 9000 Kč, dle zachovalosti a ročníku. Ty nejvzácnější se pak dají získat pouze dražbou na aukcích.

Na tradici těchto dukátů navazují i současné ražby. Předlohu jednodukátu z produkce společnosti Zlaté mince – Numismatika vytvořil akademický sochař a medailér Vladimír Oppl. Zajímavostí je, že prvotní návrh lícní strany z roku 1993 byl původně určen pro českou oběžnou korunovou minci. "Líc zobrazuje profil svatého Václava v přilbici, oproti návrhu z roku 1993 je nově doplněn o dvojité písmeno W," upřesnil autor Vladimír Oppl.

Svatý Václav byl v průběhu celých českých dějin hlavním symbolem české státnosti. Zvláště to bylo vyjádřeno za vlády císaře Karla IV., který považoval knížete Václava za garanta českého státu ( svatováclavská koruna, země koruny svatováclavské ). Byl též autorem legend o něm. Úcta ke knížeti Václavovi trvala nepřetržitě až do protireformace jak u římskokatolické církve, tak i v české církvi pod obojí přijímající. Husité si neobyčejně vážili Václavovy osobnosti - přijímal pod obojí a byl příkladem křesťanského vládce a bojovníka. V jeho době sloužili bohoslužby slovanským jazykem, pravděpodobně v křižáky obležené Praze vznikla pátá sloka Svatováclavského chorálu, prosící aby svaté kníže nedalo zahynouti nám ani budoucím.

Svatováclavská tradice se stává také důstojnou součástí tradic, které hrály velkou úlohu v národním obrození a emancipačních snahách českého národa v 19. století i v době zápasu o samostatný stát. Svatováclavská tradice měla velký význam spolu s tradicí cyrilometodějskou ve své slovanské interpretaci v českém a později československém zahraničním vojsku za prvé světové války zejména na Rusi, právě tak jako tradice husitská.