KLOBOUKY A JEDNOROŽCI: Skotské zlaté mince 1329–1702
Skotsko je dnes, alespoň z numismatického hledika, považováno za nedílnou součást Spojeného království a to, že téměř 600 let mělo své vlastní ražby jako by bylo zapomeuto.
Skotské oběživo zpočátku inspirované Anglií se pod francouzským vlivem rozvinulo ve svébytný ekosystém tvořený měděnými, stříbrnými a zlatými ražbami. Postupná devalvace skotské libry a narůstání kontinentálního vlivu vedlo ke vzniku podivuhodných zlatých nominálů.
David II. – Robert III.
Skotské království se dočkalo vlastních mincí až po více než sto letech od svého sjednocení. A mohla za to Anglie. Roku 1136 vytáhl skotský král David I. s armádou na jih, aby pomohl své neteři Matyldě proti uchvatiteli anglického trůnu Štěpánovi. Cestou se mu podařilo obsadit Carlisle s mincovnou a blízkými stříbrnými doly. David zde nechal razit první skotskou minci, stříbrný penny, podobný těm anglickým. Skotské mince následovaly anglické váhové standardy takže obě měny mohly obíhat společně až do roku 1373. I první skotská zlatá mince vděčila za svůj vznik Anglii, kde Edward III. úspěšně zavedl zlaté mince roku 1351. Tou dobou se u anglického dvora nacházel v zajetí David II. (vládl v letech 1329-1371), který se nechal inspirovat a po svém propuštění v roce 1357 nechal vyrazit zlatý noble.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2017.
Pražské groše Jiřího z Poděbrad (1458–1471) Rekapitulace současného stavu publikovaných znalostí o typologii těchto raže
Typologii grošů Jiřího z Poděbrad publikovala již v roce 1973 Jarmila Hásková.
Přestože je vědecký přínos jejího typologického řazení nezpochybnitelný, obtíže spojené s používáním této práce jsou veřejně známým numismatickým tajemstvím a negativně se promítají do řady odborných studií. Nyní, po 40 letech od vydání původní typologie, předkládáme čtenářům M&B opravenou a aktualizovanou verzi této práce jako podnět k další diskusi, jež by měla být poslední zatěžkávací zkouškou nově připraveného řazení pražských grošů Jiřího z Poděbrad, jaké je v současné době k dispozici např. pro groše Karla IV. či Václava IV.
Se smrtí Václava IV. a s počátkem husitských válek ustává do té doby masivní ražba pražských grošů. Vzhledem k různorodosti názorů není dosud zřejmé, kdy byly groše se jménem tohoto panovníka raženy naposledy a není ani znám původ tzv. atypických grošů Václava IV. Probíhala-li ražba pražských grošů i po smrti Václava IV., pak již ve velmi omezené míře a potřebu hrubé mince nemohla saturovat ani zdaleka. Následující období je ve znamení nejen husitských nepokojů, ale s tím i logicky spojených nepříznivých ekonomických dopadů. K ozdravení a postupné stabilizaci situace dochází až v průběhu vlády Jiřího z Poděbrad (1458-1471). Za své vlády se Jiří z Poděbrad pokouší několikrát o dílčí měnové reformy [1], ale teprve nový mincovní řád vydaný 5. června 1469 představuje důkladnou reformu české měny. Po téměř půl století přichází na scénu opět pražský groš, ražený dle předhusitských metrologických parametrů [2]. Bohužel se tak děje až na sklonku vlády Jiřího z Poděbrad a tak i přes masivní produkci těchto ražeb je jejich množství poměrně malé, neboť ražba grošů s titulaturou GEORGIVS PRIMVS trvala zřejmě jen necelé dva roky.
Poměrně krátké období ražby pražských grošů Jiřího z Poděbrad se promítá i do vzhledu těchto ražeb. Při jejich prozkoumání lze konstatovat, že v průběhu ražby nedocházelo k žádným zásadním proměnám v zobrazení lva, nalézt lze jen nepatrné odlišnosti v kresbě koruny, na něž upozornila Nohejlová-Prátová [3]. Stejně tak se zásadně nemění písmo použité v opisech, vyskytují se jen drobné odchylky některých znaků. Z tohoto důvodu při zpracování typologie vymezuje Hásková, autorka doposud používané typologie, pouze jediný typ (typ I.), který dále člení na jednotlivé varianty dle kresby koruny a znamének použitých v oblasti kolem ocasu lva [4]. Později se o doplnění této typologie zasloužil Šafář, který doplňuje dvě podvarianty k variantě c [5]. Přes nesporný přínos zavedené typologie Háskové je však nutné konstatovat, že sama autorka s odstupem času vnáší do své typologie zmatek přiřazením konkrétních ražeb podvariantám, které neodpovídají vyobrazení v její typologii [6]. Jedná se především o kresbu písmene S ve slově GROSSI na reversu mince. V numismatické komunitě jsou tyto nesrovnalosti v obecném povědomí. Poukazuje na ně např. Brádle při popisu dvanácti pražských grošů Jiřího z Poděbrad [7] nebo Chvojka, určující pražské groše v táborském nálezu dle stejného typologického rozboru Háskové [8]. Snahy o určování dle původní typologie končí obvykle nezdarem, v lepším případě označením zkoumané mince jako tzv. křížená ražba, zatímco jednotlivé varianty zaznamenané v typologické tabulce se prakticky neobjevují.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2013
ZLATÉ MINCE .CZ