Jan Jiskra z Brandýsa Český vojevůdce v uherských službách
Když se na jaře roku 1434 rozhodovalo u Lipan o osudu husitské revoluce, měl boj pro většinu příslušníků radikálních polních vojsk existenční nádech.
Jinak než se zbraní v ruce se živit nedokázali a mnohdy ani nechtěli. Věhlas českých bojovníků byl naštěstí tak velký, že se přes stigma kacířství stali ceněnými na řadě evropských bojišť. Největší kariéru v cizích službách nicméně učinil šlechtic, který v husitském období bojoval na straně katolíků – Jan Jiskra z Brandýsa.
Jan Jiskra se objevuje poprvé v pramenech na počátku třicátých let 15. století. Tehdy byl leníkem olomouckého biskupa, měl tedy propůjčen drobný statek protislužbou za vojenské povinnosti. Více o Jiskrovi slyšíme v kritickém roce 1434. Z hradu Radyně úspěšně pomáhal katolické baště Plzni, která byla obležena husitskými vojsky, a podařilo se mu přitom zajmout dva nepřátelské velitele. Následně sloužil na královském hradě Karlštejně, ukončení válečných operací v Čechách ho ale přivedlo do Uher, které hájilo křesťanskou Evropu před tureckou expanzí. Možná tak učinil již v roce 1437 za Zikmunda Lucemburského, zcela jistě je v zemích svatoštěpánské koruny doložen roku 1440. V té době již nežil ani Zikmund, ani jeho nástupce Albrecht Habsburský, jenž po sobě zanechal manželku Alžbětu a dědice trůnu Ladislava. Právě do služeb královny Alžběty Jiskra vstoupil a vytrvale poté hájil práva malého prince, jenž díky svému narození po smrti Albrechta získal přízvisko Pohrobek. Nutno dodat, že Jiskra tak nečinil nezištně a vsadil na velmi dobrou kartu, jak se v následujících letech mělo ukázat.
Smrtí Albrechta Habsburského se ve středovýchodní Evropě uvolnily tři trůny – český, uherský a rakouský. Zatímco novým vládcem rakouských zemí se stal Fridrich III. Habsburský, pozdější římský král a císař, české i uherské stavy váhaly mezi volbou nového krále a zachováním dědických práv Ladislava, což by ale znamenalo, že trůn zůstane do dosažení Pohrobkovy zletilosti uprázdněný. Zatímco čeští politici se po marném hledání nového panovníka nakonec rozhodli vyčkat Ladislavovy plnoletosti, v Uhrách tak jednoznačná situace nebyla. Vzhledem k potřebě chránit jižní hranici země se zdejší politici nakonec rozhodli povolat na trůn mladého polského krále Vladislava III. Jagellonského, neboť uhersko-polská personální unie se jim jevila jako nejlepší hráz proti turecké expanzi.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2013
Novoroční medaile stolní společnosti 2011
V prosinci loňského roku se dostala mezi sběratele další zajímavá medaile, která oproti mnoha jiným medailím, nebyla vydána z komerčních důvodů, ale jak by se dalo říci skupinou „nadšenců“ se společným zájmem o numismatiku a historii.
V prosinci loňského roku se dostala mezi sběratele další zajímavá medaile, která oproti mnoha jiným medailím, jak je v současnosti běžné, nebyla vydána z komerčních důvodů, ale jak by se dalo říci skupinou „nadšenců“ se společným zájmem o numismatiku a historii.
Medaile byla ražena jako darovací k Novému roku pro rodinné příslušníky a přátele na rubu uvedených vydavatelů a není běžně určena k prodeji.
Z tohoto důvodu je počet ražených kusů velmi malý i přes jejich krásné výtvarné provedení od renomovaného autora a tedy zcela jistě zájem mnoha sběratelů.
Medaile byla vyražena v následujících kovech a nákladech:
- stříbrná (Ag 925/1000) 50 kusů
- mosazná 69 kusů
- měděná 13 kusů
Medaile o průměru 30 mm byla vyrobena dle výtvarného návrhu známého akademického sochaře Vladimíra Oppla a vyrazila je firma Triga.
Námětem pro lícovou stranu bylo připomenutí výročí 100 let od úmrtí známého českého historika a archeologa PhDr. Josefa Ladislava Píče, které si 19. 12. v letošním roce připomeneme.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011
