Vojtěch Dostál Mistři české numismatiky
Vojtěch Dostál je synem a zároveň pokračovatelem vynikajícího českého výtvarníka a pedagoga Jiřího Dostála.
Po absolutoriu na Vyšší odborné škole (VOŠ) v Jablonci nad Nisou v roce 2000, byl tři roky zaměstnán v jedné české šperkařské firmě. Po třech letech nastoupil jako pedagog na jabloneckou Střední uměleckoprůmyslovou školu a Vyšší odbornou školu, kde působí do současnosti. Na svém kontě má sedm vítězství v soutěžích vypsaných Českou národní bankou a řadu realizací pro další zadavatele. Podílí se na cyklu pamětních medailí Pražské mincovny Kalendárium: podle jeho návrhů byly vyraženy tituly Jan Amos Komenský, Otto von Habsburg, Emil Kolben, Jan Janský a Giovanni Boccaccio. V současnosti připravuje model pro plánovanou ražbu medaile upomínající na studenta Jana Opletala, který zahynul při protinacistických protestech v Praze v roce 1939.
Vojtěch Dostál je také hudebně nadaný. Jako baskytarista působí ve skupinách Nůž a Bay-Bay. Stejně jako jeho otec miluje projížďky českou krajinou v sedle silného motocyklu. Je obdivovatelem a sběratelem mechanických hodinek a glyptiky. Žije a tvoří v Jablonci nad Nisou.
Stejně jako váš otec jste motorkář a fanda do motocyklů. Nenapadlo vás věnovat medaili nějakému silnému stroji?
Moje motorka by si medaili zasloužila, už jen proto, z čeho všeho mě bez újmy vyvezla. Ale teď vážně, radši bych modeloval nějakého motocyklistu. Je mezi nimi řada výrazných charakterů. K tomu se třeba někdy dostanu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2014.
HERALDIKA NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (11) Ústup ze slávy
Střídmá heraldika doby klasicismu předznamenává nastávající soumrak šlechty.
Ten tam je patos a sebevědomí barokních erbů. Amorálnost a dekadence se šířily salony rokokové aristokracie jako mor. Tahle šlechta opravdu neměla budoucnost a davy zběsilých páriů jí to roku 1789 daly v Paříži pocítit.
„Vaše Veličenstvo, mám nové a hrozné zprávy z Francie. Před čtyřmi dny pařížská lůza obsadila městské vězení. V celách pak povraždila všechny zde uvězněné kněze a šlechtice. Mrtvých je už víc než tisíc a tohle zabíjení bezbranných pokračuje i mimo Paříž!“ Komoří císaře Františka I. domluvil a s úklonou opustil jeho pracovnu v Hofburgu. Když pak sestupoval ze schodů, napadlo ho, že snad právě teď, v září roku 1792, skončila staletá nedotknutelnost šlechty. Kdo to zažil, anebo o tom jen slyšel, ten na tuhle zkušenost už nikdy nezapomene. „Zářijové masakry“ v Paříži, a pak po celé Francii, ukončily
společenskou dominanci šlechty, která byla po staletí samozřejmostí. Takřka ze dne na den se urozenost stala rizikem. Erb byl spíš terčem a titul pozvánkou do vězení, případně pod guillotinu. Když odezněl teror a opadla krvavá vlna hnaná zoufalstvím a zuřivostí lidu, docházelo ve Francii k pokusům o návrat k předchozím poměrům.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2016.