VZÁCNÝ PENÍZ ke korunovaci Maximiliana II. na českého krále
Král Ferdinand I. stanovil v závěti z 25. února 1554 rozdělení svých zemí mezi své tři syny.
Maximilian jako prvorozený dostal do držení podunajské Rakousko tj. Dolní a Horní Rakousy, království české a uherské. Kromě toho byl určen jako nástupce římské císařské koruny. Prostřední Ferdinand získal Tyroly a nejmladšímu Karlovi připadla vnitrorakouská hrabství Korutany, Štýrsko a Kraňsko. Tím se v rakouské linii habsburského rodu vytvořily tři větve – rakouská, tyrolská a štýrská.
Maximilian se narodil 1. srpna 1527 ve Vídni jako syn rakouského arcivévody, českého krále Ferdinanda (pozdější císař Ferdinand I.)1 a jeho manželky Anny Jagellonské.2 Mládí strávil v tyrolském Innsbrucku, kde také studoval. Dostalo se mu důkladného vzdělání. Mezi jeho učiteli byli významní humanisté, jako například Caspar Ursinus Velius a Georg Tannstetter. Podobně jako jiní členové panovnické rodiny i Maximilian se učil celé řadě jazyků. Vedle němčiny to byla francouzština, španělština, italština, čeština, maďarština a latina. K jeho učitelům krátce patřil i Wolfgang Schiefer (tajný luterán, a proto byl brzy propuštěn), který Maximilianovi údajně jako první přiblížil myšlenky protestantismu. Sympatie k této konfesi3 tak utvářely charakter mladého arcivévody. Poměrně brzy, již v roce 1543, vstoupil do kontaktu s protestantským kurfiřtem Augustem Saským, což habsburský dům dost nelibě nesl. Měl být proto co nejdříve izolován od protestantského vlivu, a tak když mu bylo
sedmnáct let, vzal ho sebou jeho strýc Karel V. do Španělska a v roce 1548 ho oženil se svou dcerou Marií, infantkou španělskou.4 Sňatek měl jednak upevnit svazek mezi španělskou a rakouskou linií rodu, jednak byl zamýšlen i jako pokus o převýchovu a přivedení arcivévody na katolickou víru. Ale ani pobyt na španělském dvoře Karla V. jeho katolicismus příliš neposílil.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (3)
Jak se to tehdy vlastně dělalo?
Přibližně půl třetího tisíciletí nás dělí od prvních písmen, která se objevila na mincovních obrazech. V minulém pokračování jsme získali základní přehled o užívání písma na řeckých antických ražbách. Naši pozornost poutalo umístění písma, jeho proporce, vztah k reliéfu a samozřejmě také historické souvislosti vyraženého textu. Otevřená zůstává otázka, jak se vlastně písmo na hotovou minci dostalo.
„Dobrá práce Petrosi,“ řekl městský úředník odpovědný za ražbu mincí. „Tady jsi ale na razidle vynechal pořádně velké místo. Na co bude, když všechno, co má na mincí být, už tam je?“ Mladý rytec nejistě odpověděl: „Tam bude přece moje značka pane, jak to dělá mistr Euainetos v Syrakusách.“ „Vyloučeno!“ vykřikl zástupce města. „Tvoje značka může být tak poloviční. Ještě bude dlouho trvat, než se budeš moci měřit s takovým umělcem. Zatím se uč skromnosti.“
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2017.
ZLATÉ MINCE .CZ