Ze světa kovových známek (22) Monogramy, zkratky a emblémy
Stálým problémem studia účelových známek jsou ražby, na nichž se jejich vydavatelé skrývají za zkratkami jména či názvu, monogramem, emblémem či logem.
Zejména monogramy psané kaligrafickou kurzívou či ozdobným písmem s ligaturami bývají někdy již při čtení tvrdým oříškem s nejistými výsledky.
V XIX. století, kdy nebyly ještě sepsané nebo teprve vznikaly první katalogy mincí, činily problémy s určením zejména německé drobné mince XVIII. a XIX. století, na nichž je vydavatel uveden pouze ozdobnými iniciálami. Na pomoc sběratelům vznikaly vysvětlující příručky,1 kde byly zkratky objasněné a které obyčejně obsahovaly i tabulky s vyobrazením obzvláště těžko čitelných monogramů držitelů a vykonavatelů mincovních regálů. Ostatně nemusíme se vracet do devatenáctého století. Z amerického pohledu zvláště zapeklité monogramy panovníků přinášely ještě před nedávnem i katalogy Krause Mishler. Uveďme zde některé české kovové známky s pouhými monogramy, emblémy a logy, jejichž význam je znám nebo na jejichž provenienci napovídají nálezové okolnosti. Věřím, že sběratelé ocení zejména určení některých dosud nepřidělených monogramů a emblémů.
První monogramy na českých kovových známkách se objevily již v pozdním středověku. Patrně nejstarší je majuskulní litera W na měděné známce kutnohorského dolu CZWM WASSERRAD (obr. 1), kterou první uveřejnil Josef Neumann (Neumann 1866–1868: 59, č. 28803). Nepůjde zde ale o monogram Vladislava Jagelonského nebo dokonce Václava IV., jak někteří autoři naznačují, ale počáteční literu názvu dolu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2014.
220 let od korunovace Medaile posledního římského císaře
Situace v habsburské říši byla po smrti Josefa II. velmi vážná, neboť hrozilo odtržení
Uher a Rakouského Nizozemí (dnešní Belgie).
Situace v habsburské říši byla po smrti Josefa II. velmi vážná, neboť hrozilo odtržení Uher a Rakouského Nizozemí (dnešní Belgie). Nadále sílila stavovská opozice a navíc ve Francii propukla revoluce, jejíž ohlas překročil i hranice habsburské monarchie.
Nelehký úkol pokusit se o konsolidaci v zemi připadl na Leopolda II. Po nástupu na uvolněný císařský trůn pokračoval v linii, kterou započal již na sklonku vlády Josefa II. Na rozdíl od svého staršího bratra postupoval uvážlivěji a opatrněji a dbal na to, aby jeho kroky nevyvolávaly zbytečné konflikty; omezil především budování mohutného centralizovaného státního aparátu. Zrušil některé neoblíbené a kontroverzní reformy svého předchůdce, ale v platnosti ponechal ty zásadní: robotní patent, toleranční patent, školský zákon a zákon o zrušení osobního nevolnictví. Postupně ustupoval bouřícím se stavům v Uhrách i v Belgii a formálně vrátil stará práva stavům v rakouských zemích, včetně zemí Koruny české. Proto se i podrobil všem starobylým korunovačním a holdovacím obřadům v zemích habsburského soustátí. Např. v Uhrách při korunovaci potvrdil stará privilegia uherských stavů a dalšími výsadami ještě více posílil výjimečné postavení Uher v rámci habsburské monarchie.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2012
ZLATÉ MINCE .CZ