OBĚHOVÉ MINCE VELKÉ BRITÁNIE
(
2 produktů v prodeji.
)
VÍTE ŽE:
britskou měnou je libra (angl. Pound). Značkou libry je ?
a dává se před částku, např. ?100 (= sto liber). Slovo libra původně
znamenalo jednotku hmotnosti (jedna libra je 453 gramů) a tak jedna britská
libra představuje jednu libru šterlinků (něco jako "půl kila peněz").
Mezinárodní zkratka britské libry je GBP (Great Britain Pound). Jedna libra
má 100 pencí (Pence), jejich značku je malé písmeno p.
Tedy ?1 = 100p. 1p je jedna penny (peny). Těmto drobným Angličané
říkají krátce p (čti pí). Tedy např. ?65.40 = sixty five pounds
and forty pence nebo sixty five and fourty p nebo prostě
sixty five fourty. Mince se vydávají v nominálních hodnotách 1p, 2p,
5p, 10p, 20p, 50p, ?1 a ?2. Bankovky v hodnotách ₤5, ₤10, ₤20 a ₤50.
Bankomaty např. standardně vydávají maximálně 20 librové a minimálně 10
librové bankovky. Angličané říkají librám quid (čti kvid).
Ten quid (slovo nemá tvar množného čísla; je one quid a
seven quid) v překladu znamená něco jako deset babek. Tisícovkám říkají
Brité grands nebo jen G (čti dží), takže 5 tisíc je
five grands nebo five Gs (čítaj fajv džís) - v
překladu pět táců, pět litrů, pět papírů. Bankovka sa angliceky řekne
note, desetilibrová bankova je tenner, pětilibrová bankovka je
fiver. Mince jsou coins a drobné jsou change.
ČASOPIS MINCE A BANKOVKY Jediný v Čechách a na Slovensku. Získáte exkluzivně pouze u nás.
Ze světa kovových známek (10) Signatury na účelových známkách Jen nepatrný podíl kovových účelových známek z našeho území tvoří ražby opatřené
signaturou buď svého výrobce, nebo tvůrce návrhu razidel.
Výrobní původ většiny našich
účelových známek lze tak pouze odhadovat podle jejich fabriky.
Nejstarší české značené známky produkoval závod Carl Höfer Sohne Prag, činný do roku 1855. Na známkách užíval značky H, C. H., C: H:, C: HOEFER, C. HÖFER PRAG, C H & S, C. H. S. AP., C. H. & S. AP., na medailích byly i další kombinace iniciál (obr. 1–2).
Výrobcem, který relativně často značil účelové známky, byl pražský závod I. B. Pichl, který od roku 1885 působil jako ražebna pod honosným názvem Rytecko-mechanická továrna I. B. Pichl v Praze. Na ražbách této firmy najdeme nejčastěji prosté PICHL, méně časté je J B PICHL, PICHLPRAHA či PICHL – PRAGA (obr. 3–4). Další značka přiřčená této ražebně, přes sebe položené litery IB, se později ukázala být značkou německé ražebny Beyenbach Wiesbaden1. Značky wiesbadenské firmy jsou známé z několika známek a medailí z německé jazykové oblasti severozápadních Čech, zde na známce Schlosserova hostince v Krupce na Teplicku (obr. 5).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2012
Revoluce 1848–1849 Doplněk k problematice Přibližně před půl rokem jsem ve svém článku na stránkách časopisu M&B (1/2014) seznámil čtenáře v základních rysech s údaji o mincích a papírových platidlech vydaných v revolučních letech 1848–1849 na území celé habsburské monarchie,..
Přibližně před půl rokem jsem ve svém článku na stránkách časopisu M&B (1/2014) seznámil čtenáře v základních rysech s údaji o mincích a papírových platidlech vydaných v revolučních letech 1848–1849 na území celé habsburské monarchie, a to v kontextu sledu historických událostí. Článek nezůstal bez čtenářského ohlasu, a proto jsem se rozhodl zejména na základě připomínky našeho předního odborníka v oboru českých účelových známek, nouzových mincí a nouzových platidel charakteru mincí pana Marka Cajthamla, své pojednání doplnit a upřesnit.
Kolega Cajthaml mě upozornil na jednu nesrovnalost, která vznikla (jak jsem zjistil při následné kontrole) vypadnutím části textu ještě před předáním rukopisných podkladů do redakce časopisu M&B. V článku jsem totiž v kapitole věnované revoluci v Rakousku a v Čechách uvedl – cituji: „Obce, panství, obchodníci, řemeslníci ap. začaly svépomocí vydávat vlastní krejcarové hodnoty převážně z papíru (ale i z jiných materiálů jako kov, kůže, textil, ...), jež zněly na konvenční měnu.“ Připomínka Marka Cajthamla se týkala toho, že ve skutečnosti privátní nouzová platidla vydávaná v revolučním období 1848–1850 zněla nejen na konvenční měnu, nýbrž i na měnu vídeňskou. Obě měny totiž, jak konvenční, tak i vídeňská, byly podle císařských výnosů po mnoho let v platnosti současně (viz. časopis M&B 6/2012 a 6/2013). Čtenářům se proto touto cestou omlouvám a v následujících řádcích svou chybu napravím s tím, že přidám další informace, na které v původním článku s ohledem na jeho celkové zaměření nebyl prostor.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2014.