ZE SVĚTA KOVOVÝCH ZNÁMEK (45)
Známky Žatce III – Žatecké zajímavosti
Předmětem předchozí části pojednání o žateckých účelových známkách byly známky hostinců, jejichž výrobní původ byl převážně v ražebně rodiny Lässigů. Některá pohostinství však užívala známky, jejichž zhotovitelé nejsou v současnosti známí. Zastavme se nyní u nich a také u dalších žateckých účelových ražeb.
Hotel Nachtigall1 (obr. A) byl zřízený v 80. letech z hostince Zur Nachtigall založeného v třetím kvartálu 19. století a pojmenovaného podle jeho zřizovatele Franze Nachtigalla. Jsou známé hotelové známky s čísly 84 a 12 (obr. 45–46), jejichž v ýznam však za současného stavu bádání nelze kategoricky interpretovat. Za použití identického lícního razidla byla zhotovená ještě hotelová známka na sklenici piva s opisem GUT FÜR EIN GLAS BIER bez zlomku 1/2 udávajícím objem piva (obr. 47), jaký byl na známkách popsaných v minulém pokračování. Nájemcem výše zmíněného hotelu byl v letech 1903–1904 Wenzl Thumerer. Kromě jeho čtyř známek na pivo, uveřejněných v předchozím díle, jsou známé také čtvercové známky s čísly 16 a 20, jejichž smysl rovněž nelze jednoznačně určit (obr. 48).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2018.
Heraldika na mincích a medailích (2) Středověk – krása střídmosti a sdělnosti
Pro heraldiku bylo celé 14. a částečně i 15. století zlatým věkem.
Erby byly vytvářeny a užívány s respektem a přirozeným vkusem. Tomu také odpovídala péče věnovaná jejich provedení. Obsah i forma byly v rovnováze. To všechno platilo také pro mincovní obrazy. Jejich umělecká úroveň snese bez potíží srovnání se znaky na gotické architektuře, v knižní i na nástěnné malbě, na tapiseriích i na dílech uměleckého řemesla.
Jednoho zimního dne roku 1300 přijal král Václav II. na pražském hradě svého kancléře Petra z Aspeltu provázeného třemi cizinci. Kancléř, jinak také basilejský arcibiskup a vynikající diplomat, byl pro krále Václava, předposledního Přemyslovce na českém trůnu, nenahraditelným rádcem. Také toho dne přicházel v závažné věci. Na řadě byla mincovní reforma, kterou kancléř pomáhal připravovat. Král věřil, že Rinieri, Appardi a Cino, tři odborníci z Florencie, které Petr z Aspeltu angažoval, odevzdají dobrou práci. A nezklamal se. Ještě v červnu téhož roku byla zaražena jeho „věčná mince“ pražský groš.
Nové platidlo sice nebylo věčné, razilo se však takřka 250 let a jeho význam byl už na počátku mimořádný. Pražský groš se stal jedním ze symbolů politické a ekonomické síly Českého království ve 14. století. Tomu odpovídala i výtvarná podoba mince. Šťastně se v ní snoubily umělecké vlivy italské a francouzské, tedy ne už jen německé, jako v minulém století. Razidla byla prací italských mistrů a inspirací byl francouzský groš z Tours.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.