Světové investiční mince (5) Maple Leaf
Investiční zlato je díky své schopnosti uchovávat vysokou hodnotu v malém objemu oblíbené prakticky po celém světě.
Vedle poněkud uniformních slitků je dodáváno také ve formě ražených mincí. V tomto dílu seriálu, který mapuje nejslavnější investiční mince světa, se opět podíváme za Atlantik. Tentokrát do Kanady.
Maple Leaf je další světově známou a běžně dostupnou zlatou investiční mincí. Od roku 1979 ji razí královská mincovna The Royal Canadian Mint (RCM) ve Winnipegu. Po jihoafrickém Krugerrandu, který vznikl v roce 1967, je to tedy druhá nejstarší moderní investiční mince.
Přesto se její výrobce chlubí primátem. Maple leaf je totiž první investiční zlatou mincí raženou v čistotě 999/1000 Au. Od roku 1983 se pak standardně objevuje v kvalitě dokonce ještě vyšší: 999,9/1000 Au.
Podobně jako například rakouský Wiener Philharmoniker neobsahuje žádné příměsi, které by ovlivňovaly její barvu ani další fyzikální vlastnosti. Jedná se prakticky o ryzí čtyřiadvacetikarátové zlato.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2014.
Jak to tenkrát proběhlo Odpovídá Jaroslav Moravec z ČNB
Jak měnová odluka před dvaceti lety proběhla jsme se zeptali i jednoho z nejpovolanějších,
přímého účastníka – Jaroslava Moravce z odboru peněžního oběhu a ochrany platidel ČNB.
Jaký je váš pohled na celou reformu zpětně po 20 letech, co se povedlo?
Oddělení měny České republiky od bývalé měny československé, zvané měnová odluka či správněji rozluka, byl složitý systém právních, ekonomických a organizačních opatření. V oblasti hotovostního peněžního oběhu znamenala nejprve provizorní označení hodnotově rozhodující části oběživa způsobem osvědčujícím jejich platnost jen na území České republiky (z několika možných technických řešení byly zvoleny bankovkové kolky) a posléze přípravu nových bankovek a mincí samostatné České republiky, z nichž většina dosud obíhá.
Oddělení měny v roce 1993 se obešlo bez jakýchkoliv závažných problémů určitě díky kvalitní přípravě, v níž se tvůrci rozluky inspirovali i dokumenty Rašínovy měnové odluky v roce 1919. Ale zejména díky reakci veřejnosti, která se i přes nedobré zkušenosti s peněžními reformami v letech 1945 a 1953 chovala netypicky disciplinovaně, neuchýlila se k nákupům zboží a výběrům hotovostí. Obyvatelstvo se naopak předzásobilo hodnotami bankovek nepodléhajících okolkování a uložilo své hotovosti na bankovní účty, čímž několik dnů před oddělením měny pokleslo množství peněz v oběhu o více než polovinu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2013.
ZLATÉ MINCE .CZ