Slovenské stříbrné mince.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU

Ze světa kovových známek (23)
Známky šlechty v Čechách (1)

Pomineme–li početní peníze a žetony komemorativního charakteru, lze konstatovat, že známek vydaných u nás panstvem je až do poloviny XIX. století jako šafránu. Podnikatelské aktivity české šlechty – zpracovávání kovů a důlní podnikání, které s rybníkářstvím a pivovarnictvím přinesla jagellonská doba, dokládá pouze několik ražeb.

Jedny z nejstarších českých ražeb vydaných panstvem jsou důlní známky Kryštofa Karlovice (Christoph von Carlowitz) z Červeného Hrádku (1507–1578) (obr. 1). Karlovic původem z lužickosrbského (saského) rodu (inkolát obdržel roku 1558) byl významný aristokrat své doby, humanista, přítel a stoupenec Erasma Rotterdamského a diplomat ve službách císařů Karla V., Ferdinanda I. a Maxmiliána II. i saských kurfiřtů Moritze a Augusta. Exkluzivní kontakty s Ferdinandem I. napomohly k jeho jmenování horním hejtmanem v Jáchymově. Úřad zastával v letech 1558–1562. Byl rovněž důlním podnikatelem a v letech 1554–1564 rozvíjel na svých panstvích těžbu kamence. Kromě panství Červený Hrádek držel obce Horu sv. Kateřiny, Drmaly a Háj v Krušných horách, které jeho dědicové prodali počátkem 80. let XVI. stol. Bohuslavovi Hasištejnskému z Lobkovic. Připomíná jej do současnosti dobře zachovalý náhrobek ve farním kostele v Jirkově. Karlovic je na dvou svých boletách uveden pouze rodovým znakem – třemi spojenými jetelovými lístky, litery WG bývají interpretovány jako Wassergefäss čili vědro vody. První Karlovicovu známku s hodnotou I uveřejnil Josef Neumann v souboru neurčených ražeb dodatku na samém konci pátého dílu soupisu měděných ražeb (Neumann 1872: 506, č. 33047), dvě horní bolety zmiňuje E. Fiala (Fiala 1924: 9).

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2015.

Peníze v moderních českých dějinách Rozhovor s autorem knihy
Knih o penězích nebude patrně nikdy dost. „Naše“ téma se dá rozebírat z mnoha a mnoha úhlů.

Jeden z nových pohledů nabízí kniha z pera mladého autora, historika Romana Vondry, která vyšla v nakladatelství Academia. S autorem jsme si o ní krátce popovídali...

Pro koho je vaše kniha určena?

Kniha je určena pro široké spektrum zájemců. Může být odrazovým můstkem pro začínající numismatiky, neboť hodně numismatického materiálu ukazuje a přináší i řadu praktických rad, může sloužit studentům, alespoň těm, kteří s historií, dějinami ekonomiky a peněžním a měnovým vývojem v rámci svých oborů přijdou do kontaktu. Ale myslím, že to spektrum čtenářů může být dost široké, ne každý si může větší sbírku finančně dovolit a řada mezidobových srovnání může být zajímavá, jak vymírají pamětníci, můžeme se toho od generací našich dědečků a babiček dozvědět stále méně. Za mého dětství ještě člověk tu a tam narazil na pamětníky narozené před rokem 1900, dnes jsou již všichni po smrti. Má babička pamatovala ještě velkou hospodářskou krizi, v té době jí bylo zhruba dvacet, dnešní děti již mají babičky narozené někdy kolem roku 1950. Zkrátka je to takové ohlédnutí. Peníze jsou zkrátka, ať chceme či nechceme, součástí našich životů. Komunisté se svými sny, že je zruší, byli úplně vedle. Já ani navíc nevěřím na futuristické předpovědi o tom, že jednou zůstanou jen platební karty. Umíte si představit, že budou mít terminály i majitelé drobných krámků na vesnicích, umíte si představit, že babička odněkud z Krkonoš bude zadávat pin , když si půjde jen pro pět housek a mléko? Já tedy ne. Už dnes to v mnohých obchodech dost zdržuje. A co teprve děti? Ty platební karty mít nebudou nikdy, to by bylo legislativně dost složité. Ty si budou vždy kupovat čokoládu a bonbóny za kapesné.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2013.