Slovenské stříbrné mince.

DALŠÍ ČLÁNKY VÍCE O ČASOPISU

ROMAN SHAMILYAN Mistři české numizmatiky
Realizace první ražené medaile se Roman Shamilyan dočkal už v osmnácti letech.

Ve svých dvaceti pak zvítězil v soutěži o minci České národní banky. Rychlé úspěchy talentovanému mladíkovi s arménsko-ukrajinskými kořeny však rozhodně do hlavy nestouply. Roman je vybaven silnou sebereflexí, chutí se zdokonalovat, zároveň je z něj však cítit pokora. A to nejen k umění, které v něm objevil jeho otec a které považuje za dar, ale i k životu samotnému. S manželkou a synem žije v Jablonci nad Nisou, kde v letošním roce ukončí studium na tamní Vyšší odborné škole.

Loni se vám povedl husarský kousek. Vyhrál jste soutěž na minci ČNB, což je obdivuhodné i vzhledem k vašemu věku. Doufal jste v takový úspěch?
Přiznám se, že ne. Dělal jsem totiž ještě jednu minci společně se svým učitelem a většinu svých nadějí jsem vkládal právě do ní. Tuhle vítěznou jsem vlastně za prioritní nepovažoval. Zajímavé je, jak jsem se o vítězství dozvěděl. S kolegou Hanušem jsme se byli podívat v muzeu pošty a tam potkali pána z České mincovny a zeptali jsme se ho, jestli už zná výsledky soutěže. Říkal, že první místo získal někdo z naší školy. No a já jsem stál vedle něj a ptal se na jméno, on mě tehdy neznal, ale medaili nějak popsal a já jsem s nadšením vyhrkl: „Tak to bude moje!“ No, byl jsem velice překvapený a hned radostně volal domů.

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2016.

PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (11)
Co mohou prozradit značky

Příběh písma na mincích není jen přehlídkou opisů plných titulů, které obíhají reprezentativní portréty panovníků. Při spodním okraji mincovního pole můžeme objevit nenápadné znamení, provedené s pomocí nějakého symbolu anebo písmene. Tyhle značky si nekladou za cíl upoutat. Přesto jsou stopou málo známého životního osudu, podpisem pod práci, při které šlo nejen o dobrou pověst profesionála, ale někdy také o život.

Dva muži pospíchali při okraji lesa a občas se ohlédli na město, které nechali za sebou. Když si po několika hodinách konečně dopřáli krátký odpočinek, namítnul řezač želez Tobiáš: „Ale pane, možná jsme tam mohli zůstat. Vévoda Valdštejn vás zná a císaři by vás třeba nevydal.“ „Vím líp než ty, co se od něj dá čekat,“ utrhl se na kolegu mincmistr Baltazar Zwirner. „Císaři by mě možná nevydal, ale zato bych nepřežil dnešní den. Ještě pořád toho vím moc o kšeftech jejich slavného mincovního konsorcia.“

Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2019.