JEJÍ VELIČENSTVO MARIE TEREZIE
Když se před 300 lety Marie Terezie 13. května 1717 narodila, přijali to její rodiče, vídeňský dvůr i celá Vídeň s rozpaky.
Oslavy narození druhého dítěte císařsko-královského páru byly provázeny zklamáním, že je to dcera, a nikoli mužský potomek, který by se stal následníkem trůnu. Její rodiče byli ještě mladí (32 a 26 let) a mohli doufat, že se jim později narodí chlapec. Proto mohla Marie Terezie prožívat vcelku bezstarostné dětství, aniž by se ji kdo snažil vychovávat k budoucímu poslání panovnice v rozsáhlé habsburské říši. Bezstarostnost a poklidnost dětství a mládí Marie Terezie kontrastuje s pozdějšími problémy po převzetí vlády v monarchii. Doba její čtyřicetileté vlády byla naplněna nepřetržitým proudem vzrušujících dějů, rozmanitých událostí a významných přeměn.
Marie Terezie byla dcerou císaře Karla VI.1 a jeho choti Alžběty Kristýny.2 Pokud bychom chtěli charakterizovat dlouhé období vlády Karla VI., byl by jistě jedním z nejdůležitějších faktorů veškeré jeho politiky boj o prosazení tzv. Pragmatické sankce.3 (obr. 01) Karel VI. ji vydal již v roce 1713, tedy v době, kdy ještě neměl žádné děti. Tento právní dokument z 19. dubna 1713 obsahoval dvě obzvlášť důležité zásady. Zaprvé Karel VI. prohlásil své državy za „indivisibiliter ac inseparabiliter“, za nedělitelné a nerozdělitelné,4 a vytvořil tak v duchu šlechtického práva majorát5, který mohl být děděn pouze nerozdělený. Poprvé tak byla habsburská monarchie v oficiálním dokumentu chápána a uznána jako celek.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2017.
Týden života Zamyšlení namísto úvodníku
Stará židovská poučka tvrdí, že za dukát lze žít v kterékoliv zemi na světě jeden týden. Pokud máte pocit, že nejbezpečněji jsou peníze uložené v kartičce z plastu popřípadě z jiného spalitelného materiálu, nemusíte číst dál.
Reklama vás nejspíš přesvědčila o jistotě nejrůznějších fondů či způsobů spoření na takzvaně celý život. Existují státy, ve kterých lze podobnému tvrzení s jistou mírou opatrnosti věřit. Jak se však připravovat na budoucnost v zemi, která každých dvacet let mění nejen svůj název, ale také hranice, státní zřízení, spojence a to vše dobarvuje
měnovými reformami různé intenzity? Přemýšlím, kdy naposledy v našich končinách mohly penzijní fondy splnit to, co svým klientům naslibovaly? Kdy naposledy mohl být předán majetek přes dvě generace? Kdy naposledy mohli vnuci navazovat na práci svých rodičů či dokonce prarodičů?
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 1/2011.
ZLATÉ MINCE .CZ