Vladimír Oppl Mistři české numizmatiky
Akademický sochař Vladimír Oppl se právem řadí k nejvýznamnějším českým
medailérům.
Na svém kontě má celou řadu zrealizovaných návrhů mincí i pamětních
medailí. Málokdo ví, že například běžná dvacetikoruna, s níž se lidé denně setkávají
při nákupech, byla vyražena podle jeho předlohy. Prestižní časopis World Coin News
v roce 1999 uznal jeho minci Nové město pražské za Nejkrásnější zlatou pamětní
minci na světě. Záběr tohoto všestranného umělce je ale mnohem širší.
Vladimír Oppl je například autorem Řádu Tomáše Garrigua Masaryka, který prezident uděluje nebo propůjčuje osobám, jež se vynikajícím způsobem zasloužily o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva. Mezi jeho realizované návrhy patří i půlkilogramová platinová medaile, svého druhu největší na světě, s motivem pražského chrámu Svatého Víta. Vladimír
Oppl učil deset let na Vysoké škole umělecko-průmyslové v Praze, po Sametové revoluci v roce 1989 se osamostatnil: nyní žije a pracuje v hlavním městě. Za svůj největší koníček považuje fotografování.
Nad tím bych se musela hluboce zamyslet, protože těch zpracovaných témat byly desítky. V roce 1974 získal můj návrh na Janka Jesenského druhou cenu a od té doby jsem se pravidelně účastnila soutěží vypsaných Českou národní bankou. Když uvážíme, že tyto soutěže se konaly třikrát do roka, ke každé jsem předložila alespoň dva nebo tři návrhy, bylo toho opravdu hodně. Realizace v podobě ražby se z toho dočkalo deset návrhů.
Jste autorem mince Nové město pražské, která na přelomu tisíciletí získala titul Nejkrásnější zlatá pamětní mince na světě. Co pro vás tato pocta znamenala?
Je samozřejmě příjemné, když člověku někdo jeho práci pochválí, určitě se pak pracuje radostněji. O tom ocenění jsem se dozvěděl až s časovým odstupem. Byl to krásný pocit,ale nijak tu událost nepřeceňuji. Jak se říká: Světská sláva, polní tráva…
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
JAK SE DĚLÁ MINCOVNA (29) Ražba medailí, které se nikdy neprodávaly
Mincovní výroba má v sobě zvláštní kouzlo.
Většina lidí si tuto práci po právu spojuje s ražbou oběžných mincí. Což je správné chápání jejich historické i současné úlohy – zprostředkování směny zboží, zkrátka role oběživa. Funkce pamětních mincí, respektive pamětních medailí je zásadně jiná. Slouží k připomenutí nebo oslavě nějaké události.
Pokud jsou medaile vyrobeny z drahého kovu, pak jsou zároveň tezaurací hodnoty kovu odvozené od příslušné hmotnostní jednotky. Všechny uvedené příklady se těší zájmu numismatiků a sběratelů, což v tržním systému znamená, že jejich hodnota se dá vyjádřit v příslušné peněžní jednotce. V naší republice je to zatím koruna česká, ve světě je stále nejpoužívanější americký dolar. Veškeré ražby, které jsem ve svých vzpomínkách zmiňoval, měly charakter zboží. Jejich ceny byly určovány na principu poptávky a nabídky, včetně aktuálních burzovních cen kovů. Jak jednoduché. V mincovně však v průběhu let vznikaly medaile, které do uvedených vzorců nelze zařadit. Především se jejich cena neřídila tržními pravidly a nebyly předmětem koupě a prodeje. Bystrého pozorovatele a znalce základů ekonomie přepadne pokušení odpovědět: „Takový výrobek nemůže existovat.“ Principiálně má pravdu, ale fakticky takové ražby vznikaly. Jsou vzácné a nedají se koupit.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 6/2016.