TUNISKO 5 DINÁRŮ
Bankovka Pick#95a; 2013
Tunisko je stát v severní části Afriky. Jedná se o republiku, která se v arabštině označuje jako al-Džumhuríja at-Túnisíja, v arabské translaci ةيروهمجلا ةيسنوتلا . Historie bankovky o nominální hodnotě 5 dinárů se píše již od roku 1958, kdy byla vydána jmenované hodnoty Pick#59a jako nedatovaná.
Nosným motivem na aversu bankovky byl portrét presidenta Habib Bourguiba. U bankovky byla použita signatura 30 (Mansour Moalla & Hédi Nouira). Před rokem 1958 byl na území současného Tuniska frankový monetární systém (do roku 1957). Bankovka o nominální hodnotě 5 dinárů se pak objevuje ve všech vydaných emisích bankovek vyjma emisí z roku 1986 a 2005–2008. Těch bylo do roku 2013 dvanáct. V emisi z roku 1960 & 1962 byla bankovka 5 dinárů emitována dokonce dvakrát.
V následujícím příspěvku se budeme detailněji věnovat bankovce z roku 2013, Pick#95a. Emitentem bankovky je Banque Centrale de Tunisie. Bankovka je vybavena holografickým pruhem, který se označuje jako tzv. semiholografický pruh. V roce 2014A byl tento termín poprvé použitý v rozsáhlé studii o hologramech a jejich variantách. Ochranná funkce semihologramů je založena na jejich vizuálních projevech (barevnost, kinetické a 3D efekty), které jsou důsledkem difrakce světla na detailech struktury na úrovni nanometrů. Mikrostruktura je většinou reliéfní.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2018.
Anomálie na pražských groších Karla IV. (3) Písmo a chyby v opisech na pražských groších Karla IV.
Pražské groše lze časově třídit i podle typu a charakteru písma. Chce to však jistou míru zkušenosti.
V ustálené kresbě gotické majuskule je totiž daleko obtížnější postřehnout jeho individuální rozdíly než u ostatních prvků mincovního obrazu. U Karlových grošů, na rozdíl od grošů Václava II. a Jana Lucemburského, je situace ztížena tím, že oboustranně dobře čitelné ražby jsou poměrně vzácné.
Tuto problematiku již v minulosti správně zhodnotil Karel Chaura, když napsal: „Smolík při popisu grošů neudává velikost a praví, že groše Karla IV. jsou většinou špatně zachovalé, což dlužno opraviti v tom smyslu, že jsou špatně ražené. Nejasnost rázu byla zaviněna jednak tenkým střížkem, hlavně však rychlou a nedbalou prací mincířů (pregéřů) a nikoli špatnou zachovalostí, kterou by způsobovalo opotřebování povrchu mince dlouhým oběhem, čímž by poklesla i váha grošů.“
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2011
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU
