Varianty haléřů Ludvíka Jagellonského dokončení
V minulém čísle našeho časopisu jsme nakousli problematiku určování typů a variant drobných mincí Ludvíka Jagellonského. Výčet jsme opustili za typem označeným IV. Nyní plynule navazujeme typem V. a přinášíme dokončení této zajímavé studie.
Typ V
Typ V.a.1 (Sm55 ) – potvrzeno
Tvar L: V, Tvar koruny: IV. U tohoto typu došlo ke změně typu písmene L, které již patří k typu V. a současně je i použit nový tvar koruny IV. typu. Tato mince se vyskytuje velice vzácně. Dá se proto předpokládat, že byla ražena pouze omezenou dobu. Také Castelin ani Hásková ji neuvádí.
Typ VI
Tvar L: VI, Tvar koruny: IV Zde zůstává zachována koruna IV. typu, ale je použito opět nového tvaru písmene L (typ VI.). Dalším významným znakem této skupiny je ozdobné písmeno
L, z jehož nožky vybíhá jedna větévka, která se stáčí směrem dolů doleva nazpět k nožce. Tato větévka však netvoří úplný kroužek. Horní část písmene se většinou rozebíhá na více, jak dva prameny. Pouze na otřelých mincích se tak může jevit jako úplný kroužek. Rozdíl mezi typem VI a typy VII–VIII je v tom, že konec písmena L není zakončen třemi lístky, které vybíhají ze stejného středu, ale každá větévka vybíhá z jiného místa. Písmeno L je velmi ozdobné.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2011
NÁRODNÍ BANKA ČESKOSLOVENSKÁ 90. výročí vzniku
Vyhlášením nezávislosti přestala Rakousko-Uherská banka (RUB) vykonávat funkci emisního úřadu na odtrženém území Slovenska a Českých zemí.
Plynulost peněžního oběhu v prvních letech zajišťoval Bankovní úřad ministerstva financí (BÚMF), který byl následně roku 1926 nahrazen nově vzniklou Národní bankou Československou, jejíž devadesáté výročí vzniku si letos připomínáme.
Rakousko-Uhersko se koncem, války stále více potýkalo nejen s narůstajícím množstvím nekrytého oběživa, ale i vysokým zadlužením. Pro krytí vládních výdajů byl stát nucen stáhnout z RUB nejen většinu zlatých zásob, ale díky válečným půjčkám vzrostl i dluh vlády u domácích a zahraničních věřitelů. Celkem došlo k emisi 21 válečných půjček, z nichž 8 bylo rakouských a 13 uherských o celkové hodnotě 54 mld. K. Určitý problém představoval mimo jiné i dluh na devizovém trhu vůči zahraničním věřitelům, které rovněž po zániku Rakousko-Uherska přešly na nástupnické státy. Uvolněná měnová politika měla dále za následek, že zatímco v červenci 1914 představoval zlatý poklad1 Rakousko-Uherské banky 1,589 mld. K a množství papírových peněz v oběhu 2,129 mld. K, tak koncem války se zlatý poklad snížil na pouhých 342 mil. K, zatímco množství bankovek vzrostlo až na 30,68 mld. K. Zlaté krytí tak během pouhých čtyř let pokleslo z původních 74 % na 1,11 %.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2016.
