NETRADIČNÍ KOVY V MINCOVNICTVÍ (2)
Palladium, titan, niob, tantal, mangan a rhodium
Platina si dokázala vydobýt své místo na slunci již v 19. století, zatímco kovy zmiňované v tomto článku se ke slovu dostaly o něco později. Jako první byl při ražbě mincí použit mangan, který se stal součástí slitiny 5 centů USA během druhé světové války. Rozvoj technologií ve 2. polovině 20. století umožnil mincovnám experimentování s dalšími netradičními kovy při ražbě pamětních a investičních mincí.
Palladium
Palladium izoloval v roce 1803 anglický chemik William Hyde Wollaston a pojmenoval jej podle planetky Pallas objevené roku 1802. Jedná se o ušlechtilý, odolný, kujný a tažný kov, elektricky i tepelně středně dobře vodivý, který společně s rhodiem a rutheniem patří do skupiny lehkých platinových kovů. Zásadního využití se palladium dočkalo v chemickém průmyslu, kde je používáno jako velmi účinný katalyzátor a společně s platinou se využívá i v katalyzátorech výfukových plynů u automobilů. Poměrně rozšířené je využití palladia v dentálních slitinách se stříbrem, které slouží jako náhrada dražších slitin na bázi zlata.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2018.
Vzácný odznak na odhalení pomníku prezidentu republiky a padlým spoluobčanům v Jesenci
V nabídkovém seznamu číslo 31 pobočky České numismatické společnosti v Nymburce a Poděbradech byl 10. února 2007 pod položkou 1740 zařazen velmi zajímavý odznak, připomínající odhalení pomníku padlým spoluobčanům v Jesenci dne 24. VI. 1928.
Proč mě tento odznak tolik zaujal? Již řadu let se věnuji problematice drobné plastiky věnované našim prezidentům. Jelikož byl tento odznak vydaný v roce, na který mj. připadalo i desáté výročí vzniku čsl. republiky, začal jsem se zabývat myšlenkou, že by busta na pomníku zobrazeném na odznaku mohla být sochařským portrétem našeho prvního prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Výsledky svého pátrání po osudech pomníku v Jesenci a s ním spojeného pamětního odznaku předkládám nyní veřejnosti.
Jesenec, obec vzdálená 28 km severozápadně od Prostějova, se rozprostírá na jižním svahu zámecké Horky při silnici z Konice do Moravské Třebové. Jméno vzniklo podle názvu stromů - jasanů, lidově zvaných „jeseny". Obec má tři části - část u nádraží se jmenuje Měrotínek (podle nedalekého lesa, zvaného „Hora měrotínská"), část u sousedního Dzbele nese název Drahy a část obce od Konice se nazývá Špice. Jako jedna z nejstarších obcí na Konicku je zmiňována ve starých listinách již v r. 1351. Téměř po čtyři století náležela k panství konickému a byla v držení několika moravských panských rodů (Cholinští, Tovačovští z Cimburka, rod pánů ze Švábenic či ze Zástřizel). Významnou dominantou obce a širokého okolí je barokní komplex s budovou zámku (postavený v r. 1711 na místě bývalé tvrze) a majestátním kostelem zasvěceným sv. Liboriovi. Jedná se o dílo významného barokního architekta evropského významu Jana Blažeje Santiniho Aichla (1677-1723). Právě nedaleko zámku, před bývalou školou umístěnou ve starém panském domě, se dnes nachází torzo původního pomníku, který je vyobrazen na pamětním odznaku z roku 1928. Současná podoba pomníku se totiž od té na odznaku výrazně liší.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013.
ZLATÉ MINCE .CZ