Edvard Beneš Nepublikované portrétní medaile a plakety
Osudy československých prezidentů – reprezentantů státu – budou vždy v centru pozornosti veřejnosti.
Prezidenti v naší historii totiž nebyli jen pasivním odrazem existujících politických poměrů. Častokrát historii spoluvytvářeli i přes to, že podle československé ústavy byla vždy funkce prezidenta do značné míry reprezentativní. Ve skutečnosti však jejich politická autorita i faktická politická odpovědnost byla v očích veřejnosti větší. Činy jednotlivých prezidentů jsou a budou detailně posuzovány, hodnoceny z nejrůznějších hledisek a podrobovány přísné kritice. Mnozí z nich museli učinit velmi závažné kroky, které na dlouhá léta ovlivnily život celého národa.
Tisíciletá česká státnost, kterou habsburská monarchie od Bílé hory systematicky oklešťovala, až ji za vlády posledních dvou rakouských císařů Františka Josefa I. a Karla I. zcela potlačila, byla obnovena 28. října 1918. Vznikl státní útvar, zahrnující historické české země Čechy, Moravu a Slezsko, k nimž se 30. října 1918 na základě Martinské deklarace připojilo Slovensko a o připojení požádali i představitelé autonomní Podkarpatské Rusi. Byl vybudovaný na principech parlamentní demokracie, s pluralitním politickým zřízením a v čele s prezidentem. Do dějin vstoupil jako Československá republika. Jejím v pořadí druhým prezidentem byl dr. Edvard Beneš – prezident budovatel.
Edvard Beneš se narodil 28. května 1884 v Kožlanech u Plzně v chalupnické rodině, ve skromných poměrech. Byl velice pilný a většinu času věnoval četbě, vzdělávání a studiu. Po maturitě se zapsal na pražské universitě na filosofii, ale jelikož ho nejvíce zajímaly románské jazyky, přešel po roce na studia do Paříže.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
Úvod do grošového období (10)
Zvolit vhodná kritéria pro vedení sbírky historických mincí není jednoduché.
Zvolit vhodná kritéria pro vedení sbírky historických mincí není jednoduché. Začínající sběratel by měl sbírat všechny mince všech států a období, které se k němu dostanou, aby získal co nejširší přehled a mohl následně co nejzodpovědněji na základě již určité zkušenosti zvolit užší specializaci na konkrétní stát nebo období nebo třeba druh mince. Součástí rozhodování o specializaci by mělo být i reálné posouzení vlastních možností a to jak odborných (hloubka zájmu, čas, který je v možnostech sběratele/badatele věnovat studiu), tak i finančních (výše finančních prostředků kterou sběratel může/je ochoten do sbírky investovat).
Co a proč sbírat?
Historické mince jsou nejen krásné a jejich sbírání nepřináší jen potěchu oka. Historické mince jsou současně starožitností a jako takové jsou hledaným zdrojem finančních investic.
Historickou cenu starožitnosti nikdy nikdo nevezme a proto dokud budou na světě sběratelé starožitností, budou starožitnosti mít stále svou cenu. Mince je navíc mimořádně skladnou starožitností a sběratel mincí tedy nemusí řešit vpravdě nerudovské otázky, se kterými se může potýkat např. sběratel barokního nábytku. Navíc jsou mince investicí poměrně likvidní a ani v dobách finančních a jiných krizí neztrácejí na hodnotě tolik, jako akcie nebo devizy, často se naopak v těchto obdobích chovají jako komodity.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
