Mincovnictví Přemysla I. Otakara
Období vlády Přemysla I. Otakara (1192–1193, 1197–1230) spadá do doby všeobecné hospodářské a politické transformace Evropy.
Období vlády Přemysla I. Otakara (1192–1193, 1197–1230) spadá do doby všeobecné hospodářské a politické transformace Evropy, jíž poslední Přemyslovci dokázali využít jak ke konsolidaci vnitřních poměrů v zemi, tak k upevnění a postupnému rozšiřování moci na mezinárodním poli.
Důležitou součástí hospodářské transformace 13. století byla vnější kolonizace založená na zákupním (emfyteutickém) právu. S jeho uplatňováním se v českých zemích začala ve stále větší míře prosazovat peněžní forma směny a feudální renty, jež nejen v nově zakládaných městech, ale i na venkově vedla k postupné všeobecné monetizaci společnosti. Stará hradská soustava začala být nahrazována sítí královských a poddanských měst, tržních osad, nových hradů a klášterů. Zde všude bylo zapotřebí kvalitní mince, jež by podpořila hospodářský růst země.
Možnosti mincovní produkce Přemysla I. však byly dlouho omezené. I když se kvalita Přemyslových denárů proti předchozím emisím na konci 12. století patrně mírně zlepšila, lze říci, že po celé první dvacetiletí 13. století ražba mincí stagnovala. Byl to zejména nedostatek surovinových zdrojů a zřejmě i relativně malá poptávka po minci v domácím prostředí, jež českému panovníkovi bránily v razantní proměně měnových poměrů. K výraznějším
změnám mohlo dojít teprve od druhé poloviny třicátých let v souvislosti s odkrytím rozsáhlých ložisek stříbrné rudy na Vysočině. Handicapem byla i vnitrokontinentální poloha
českých zemí chráněných pohraničními horami a výrazná dominance podunajské cesty, která na sebe strhla podstatnou část obchodního provozu mezi západní a jihovýchodní Evropou. Jedinou významnou komunikační spojnici Čech se zahraničím představovala řeka Labe.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2012
PÍSMO NA MINCÍCH A MEDAILÍCH (11)
Co mohou prozradit značky
Příběh písma na mincích není jen přehlídkou opisů plných titulů, které obíhají reprezentativní portréty panovníků. Při spodním okraji mincovního pole můžeme objevit nenápadné znamení, provedené s pomocí nějakého symbolu anebo písmene. Tyhle značky si nekladou za cíl upoutat. Přesto jsou stopou málo známého životního osudu, podpisem pod práci, při které šlo nejen o dobrou pověst profesionála, ale někdy také o život.
Dva muži pospíchali při okraji lesa a občas se ohlédli na město, které nechali za sebou. Když si po několika hodinách konečně dopřáli krátký odpočinek, namítnul řezač želez Tobiáš: „Ale pane, možná jsme tam mohli zůstat. Vévoda Valdštejn vás zná a císaři by vás třeba nevydal.“ „Vím líp než ty, co se od něj dá čekat,“ utrhl se na kolegu mincmistr Baltazar Zwirner. „Císaři by mě možná nevydal, ale zato bych nepřežil dnešní den. Ještě pořád toho vím moc o kšeftech jejich slavného mincovního konsorcia.“
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2019.
