Stojící panovník a heraldický orel Velmi vzácný pražský dvoutolar Rudolfa II. z roku 1601
Přibližně před rokem jsem na stránkách časopisu M&B (2/2013) numismatickou veřejnost upozornil na unikátní jáchymovskou ražbu – dvoutolar se značkou mincmistra Pavla Hofmanna z roku 1590 typu: poprsí panovníka/ letící „abondiovský“ orel
. Je proto dosti překvapivé, ale o to více pro českou numismatiku důležité, že se v relativně krátké době podařilo podchytit další novou, v numismatické literatuře a odborném tisku dosud nepopsanou, českou dvoutolarovou ražbu.
České dvoutolary z přelomu 16. a 17. století bezpochyby patří mezi velmi vzácně se vyskytující nominály vládní mince v zemích Koruny české. Ve veřejných i soukromých sbírkách jsou tyto mince zastoupeny poměrně zřídka. Ve vybraných věhlasných a známých sbírkách byly zastoupeny celkově asi jen 60 kusy a z toho se v jedné třetině případů jednalo o ražby pocházející z pražské mincovny.2 Není podle mě od věci, nejprve si znovu připomenout pár základních informací souvisejících s tímto vzácným nominálem. K nim především počítám skutečnost, že po odmítnutí říšského mincovního řádu zavedeného v Čechách roku 1561 císařem Ferdinandem I. došlo v českých zemích k návratu k tolarové měně, což bylo ujednáno 28. ledna 1573 na jednání českého sněmu a 17. března 1573 potvrzeno císařem Maximilianem II. Jelikož nebyl ihned vydán nový mincovní řád, byla tolarová ražba zahájena podle mincovního řádu Ferdinanda I. z 30. září 1547.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2014.
Ze světa kovových známek (27)
České chmelové známky II
Nejvíce chmelařů v historii – 11 430 potenciálních vydavatelů známek, je uváděno v roce 1929, kdy také na 17 264 hektarech kulminovala rozloha chmelnic v Československu. Na jejich množství měla dopad i první pozemková reforma, při níž zejména drobný příděl půdy uvedl do pohybu tisíce lidí. Zlevnění výroby účelových známek ve 20. letech minulého století spustilo lavinu i v ražbě chmelových známek. Dochovaný materiál ukazuje, že známky si nechali razit i chmelaři hospodařící na nepatrných rozlohách chmelnic.
Z úvodu by se mohlo zdát, že již z období před druhou světovou válkou existují tisíce chmelových známek. Taková je i představa většiny sběratelů, a tak není o tyto zajímavé a často mimořádně vzácné bohemiky zájem srovnatelný se známkami pivovarů. Skutečnost je ale poněkud jiná. Počet ražených známek kolísal od pár set kusů po emise několikatisícové v ydané velkostatky a později JZD a ČSSS. Většina českých chmelov ých známek byla ražena v počtu kolem 400 kusů a ve srovnání s mincemi raženými v miliónov ých nákladech tak patří ke vzácným ražbám. Fakt, že po skončení platnosti byly často jako bezcenné likvidovány celé emise, v ysvětluje velkou vzácnost některých dochovaných známek, jimž se zničení vyhnulo. Na otázku poměru odborně ražených a svépomocí zhotovených známek nelze za současného stavu bádání jednoznačně odpovědět.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2015.
DALŠÍ ČLÁNKY
VÍCE O ČASOPISU