Peníze, nebo život? Interaktivní výstava
Možná vaše děti nebo vnoučata nechápou vaši vášeň pro sbírání peněz všeho druhu. To proto, že nevědí, co všechno peníze v životě znamenají.
Muzeum hlavního města Prahy přišlo s projektem, díky němuž by se situace mohla trochu změnit. Výstava o penězích, na které si mohou především hrát, možná v jejich srdcích probudí sběratelského ducha. A o dědice sbírky budete mít postaráno.
Výstava Peníze, nebo život? funguje jako hra. Při vstupu děti dostanou svoji osobní spořicí kartu, na kterou se jim načte malý virtuální kapitál. Tyto peníze pak používají na různých stanovištích výstavy a během hry se seznamují s důležitými situacemi souvisejícími s penězi. Ty můžou na jednotlivých místech vydělávat, měnit, spořit, investovat či darovat na prospěšnou věc.
Na multimediálních kvízových stanicích si děti zase ověří své nově nabyté znalosti. Smyslem výstavy je dětem nejen ukázat funkci peněz v naší společnosti, ale také to, že je důležité s nimi zodpovědně hospodařit a že ne všechno lze za peníze koupit.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2013.
MALEY GROSS Malé groše Rudolfa II .
Co přinesla doba Rudolfa II. nám numismatikům? Na to je jednoznačná odpověď: MALÝ GROŠ.
Je
poměrně hodně sběratelů vládních mincí zemí Koruny české, kterým učarovala jedna z nejkrásnějších a typově nejrozmanitějších českých drobných mincí tolarové měny – malý groš. Šestnácté století a počátek sedmnáctého je v dějinách českého mincovnictví obdobím velmi významným.
Za doby Rudolfa II. pracovaly v Čechách čtyři mincovny: Praha, Kutná Hora, Jáchymov a České Budějovice, jež se mimo jiné všechny podílely na ražbě malých grošů. Proč byl malý groš vlastně zaveden? Pro zodpovězení této otázky se musíme vrátit až do roku 1561. V srpnu tohoto roku byl pro všechny země Koruny české vydán nový řád o minci. Toto nařízení bylo jedním z kroků, kterými chtěl císař Ferdinand I. (1526–1564) upevnit ústřední královskou moc a omezit vliv stavů. Jeho cílem bylo vytvoření hospodářsky a nábožensky jednotné říše pod nadvládou Habsburků. Nový řád o minci vycházel z říšského mincovního
řádu, který byl již rok před tím uveden do praxe v rakouských zemích. Byla zavedena jednotná měna, jejímž základem byl říšský zlatník/gulden (60 krejcar). Tento měnový systém sjednotil mincovnictví všech habsburských zemí mimo Uherské království. Z dřívějších typicky českých mincí se udržela pouze ražba bílého a malého peníze, jež byly potřeba především pro vnitřní směnu. Nadále směl obíhat pražský groš. Mincovní řád z roku 1561 nebyl v českých zemích přijat s velkým nadšením, protože stavům nebylo příliš po chuti utužování ústřední královské moci. Odpor byl nakonec tak silný, že císař Maxmilián
II. (1564–1576) musel v roce 1573 potvrdit usnesení českého sněmu, že se země Koruny české vrátí opět k tolarové měně. Jelikož však nebyl ihned vydán nový mincovní řád, zahájily české mincovny ražbu mincí podle starého mincovního řádu Ferdinanda I. ze září 1547. Na základě toho byly v Čechách od roku 1573 raženy tyto mince: tolar a jeho díly, bílý groš, bílý peníz a malý peníz.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2012
ZLATÉ MINCE .CZ