Africká notafilie v roce 2010 (3)
V tomto čísle uzavíráme výčet záplavy ových bankovek, které byly v loňském roce vydány na černém kontinentu.
Tanzánie
Jak již bylo uvedeno, také Benki Kuu ya Tanzania/Bank of Tanzania se dala cestou emise velikostně redukovaných bankovek, když na sklonku roku 2010 vydala jejich zcela novou úplnou emisi (500, 1000, 2000, 5000 a 10000 šilinků; Pick # 40–44). Bankovky jsou již tradičně ND. Bankovky se odlišují také vzhledem od předchozí emise z let 2003–2006, když u bankovky 500 šilinků zásadně také motivem na A. Je použitá rovněž zcela nová signatura. Pruhové kinegramy u Pick # 36–39 z let 2003 & 2006 jsou nově nahrazeny počínaje nominálem 1000 šilinků profilometricky pozitivní třpytivou mikrometalografikou (v textu PBM; positive briliant mikrometalography) na A (1000 šilinků) a R (2000–10 000 šilinků). V následující komparaci se soustředíme pouze na A původních bankovek (2003–2006) a na nosný motiv (v textu BM; bearing motive) aversu.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 4/2011
Heraldika na mincích a medailích (2) Středověk – krása střídmosti a sdělnosti
Pro heraldiku bylo celé 14. a částečně i 15. století zlatým věkem.
Erby byly vytvářeny a užívány s respektem a přirozeným vkusem. Tomu také odpovídala péče věnovaná jejich provedení. Obsah i forma byly v rovnováze. To všechno platilo také pro mincovní obrazy. Jejich umělecká úroveň snese bez potíží srovnání se znaky na gotické architektuře, v knižní i na nástěnné malbě, na tapiseriích i na dílech uměleckého řemesla.
Jednoho zimního dne roku 1300 přijal král Václav II. na pražském hradě svého kancléře Petra z Aspeltu provázeného třemi cizinci. Kancléř, jinak také basilejský arcibiskup a vynikající diplomat, byl pro krále Václava, předposledního Přemyslovce na českém trůnu, nenahraditelným rádcem. Také toho dne přicházel v závažné věci. Na řadě byla mincovní reforma, kterou kancléř pomáhal připravovat. Král věřil, že Rinieri, Appardi a Cino, tři odborníci z Florencie, které Petr z Aspeltu angažoval, odevzdají dobrou práci. A nezklamal se. Ještě v červnu téhož roku byla zaražena jeho „věčná mince“ pražský groš.
Nové platidlo sice nebylo věčné, razilo se však takřka 250 let a jeho význam byl už na počátku mimořádný. Pražský groš se stal jedním ze symbolů politické a ekonomické síly Českého království ve 14. století. Tomu odpovídala i výtvarná podoba mince. Šťastně se v ní snoubily umělecké vlivy italské a francouzské, tedy ne už jen německé, jako v minulém století. Razidla byla prací italských mistrů a inspirací byl francouzský groš z Tours.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 5/2014.
