BAHAMSKÝ DOLAR Monetární systém a stručná historie
Bahamský dolar je měnovou jednotkou karibského ostrovního státu Bahamy.
Jeho ISO 4217 kód je BSD (někdy též BS$ ). Do oběhu se dostal v květnu 1966, kdy nahradil tehdy používanou bahamskou libru1. Pojmenování dolar má bahamská měna společně s několika měnami států po celém světě. Jedna setina dolaru se nazývá cent (1/100).
Prvním emitentem bahamských bankovek byla Bank of NassauA, která uvolnila první bankovky v rámci emise ND (1870‘s) Issue (bankovky Pick#A1; Pick#A3 & Pick#A4A). Poslední emisí bankovek před náhradou libry za dolar byla emise ND (1953) Elizabeth II Issue, zastoupená bankovkami o nominální hodnotě 4 a 10 šilinků (Pick#13 & 14) a 1 a 5 liber (Pick# 15 & 16). Emitentem těchto bankovek, stejně jako bankovek z období let 1919 – 1965 byl Bahamas GovernmentB. Od roku 1968 do roku 1973 emitentem bankovek byl Bahamas Monetary AuthorityC. Až v roce 1974 (po současnost) byla ustanovena centrální banka jako jediný bankovní dům na území Baham (Central Bank of the BahamasD).
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 3/2017.
Kdo byl Andragorás? Záhadní vydavatelé antických mincí
Kouzlo a tajemství řecké klasické numismatiky spočívá v různorodosti mincovních motivů, nominálů i vydavatelů. V období helénismu jsou emise měst či městských států doplněny nominály panovníků.
Zatímco klasické řecké antické mince doslova plýtvají obrazovými náměty, postavy bohů se střídají s totemovými zvířaty či božskými atributy, helénistické mince vykazují značnou námětovou rigiditu. Lícní stranu charakterizuje většinou portrét zprava (buď vydavatele, jeho předka nebo některého z bohů), rubní strana je vyhrazena pro božstvo a nápisy identifikující vydavatele.
Obecně proto platí, že rámcové určení helénistických mincí k jednotlivým vydavatelským domům či oblastem je jednoduší než v případě mincí klasických. Jejich přesné přiřazení konkrétnímu panovníkovi či dokonce lokalizování místa jejich vzniku je však mnohdy nesmírně obtížné. Situaci ztěžuje skutečnost, že následník často vydával mince s portrétem zemřelého předchůdce či zakladatele dynastie (Seleukovci, Ptolemaiovci), nebo s portréty svého dobrodince a podporovatele (např. nejkrásnější portréty Seleuka I. se dochovaly na ražbách pergamského vládce Filetaira).
Neméně potíží způsobuje opakování několika dynastických jmen v jednom rodě, (Antiochos, Seleukos, Alexandros, Apollodotos, Diodotos), extrémní případ je pak jméno Ptolemaios, které lze přečíst na všech egyptských epigrafických ražbách.
Samostatnou kapitolu a mnohdy badatelský oříšek představují ražby ve stylu emisí Alexandra Velikého. Jeho mince z drahých kovů byly napodobovány téměř sto padesát let po jeho smrti v mincovnách od Makedonie až po města v Malé Asii a Palestině. Rozhodnutí, zda mince vznikla za života velkého krále, je bez specializované literatury nemožné a mnohdy i přesto sporné. Stejně tak rozlišování mincoven pomocí mincovních značek je velmi diskutabilní.
Celý článek naleznete v časopise Mince a bankovky č. 2/2011